Chlapec, který vyrůstal mimo civilizaci: Nalezenec Victor z Averyonu se nikdy nenaučil mluvit, i když nebyl hluchoněmý

V roce 1980 vyšla kniha amerického vědce Rogera Shattucka s názvem Zakázaný experiment, jež pojednávala o chlapci jménem Victor z Averyonu, který žil ve Francii v devatenáctém století.

Mohlo by Vás zajímat:

Příběhy o vlčích dětech vychovaných zvířaty: O chlapce v Irsku prý pečovalo stádo ovcí, živil se jen trávou a senem

Kontroverzní „zakázaný“ experiment

Victor neměl rodinu ani nikoho, kdo by se o něho staral. Žil zcela mimo civilizaci, což z něho dělalo opravdu kuriózní případ. Přežíval jen z toho, co ukradl z pole či chatrčí vesničanů, a když se ho pokusili chytit, zjistili, že neumí francouzsky. Vlastně neuměl vůbec mluvit. V roce 1800 byl konečně polapen a poslán do Paříže, kde ho začali studovat odborníci v ústavu pro hluchoněmé.

Jenomže Victor nebyl hluchý ani němý. Jeho původ byl záhadou, ale bylo jasné, že vyrůstal zcela sám. Nikdo ho nic nenaučil. I přes spoustu pokusů se ho nepodařilo naučit nic ze způsobů používaných v civilizované společnosti. Jen jeden z lékařů, Jean Marc Gaspard Itard, se rozhodl, že na nad ním nezlomí hůl a vezme si ho k sobě, kde ho bude vzdělávat. Následujících šest let se ho snažil rozmluvit, ale marně. Když tak bylo víc než jasné, že bude do smrti komunikovat jen pomocí základních znaků a jakéhosi chrochtání, svěřil ho v roce 1806 do rukou dalšího opatrovníka.

Autor knihy Zakázaný experiment, Roger Shattuck, si pak ve své publikaci kladl otázky, jako třeba co se stane s dítětem, jemuž chybí řádná socializace? Nebo jak si v dětství osvojíme jazykové dovednosti? Či je možné vůbec vzdělávat dítě, jež není schopné naučit se jazyk, pomocí kterého bychom mu předávali důležité informace a poznatky? Victorův příběh dokazuje, že na tyto otázky neexistují jednoduché odpovědi.

Jistá je pouze jediná věc: Victor byl jedinečný tím, jak a v jakém prostředí vyrůstal, a takové prostředí není možné uměle vytvořit. Kdyby chtěli vědci tyto podmínky simulovat pro jiné dítě, museli by je zbavit všech věcí, které nás „dělají lidmi“, čili schopnosti integrovat, učit se a sdílet s ostatními poznatky. Proto Shattuck nazval studium jazykové deprivace u dětí „zakázaným experimentem“. Kdyby se u nějakého dítěte skutečně provedlo, bylo by tímto krokem zbaveno základních lidských práv.

Mohlo by Vás zajímat:

Zelené děti z Woolpitu: Prý přišly ze země jménem Svatý Martin, mohly také být otrávené arsenem

Ponurá realita experimentu s jazykovou deprivací

Kdykoli se na světě objeví podobné dítě, jako byl Victor, stane se středem pozornosti. I v moderní době a ve vyspělých zemích existuje několik takových případů dětí, jimž zcela chyběly jazykové dovednosti. Bohužel, spousta z těchto případů skončila podobně.

Například úřady v Los Angeles našly v roce 1970 dívku Genii, o níž jsme nedávno psali, která byla dlouhodobě držena v izolaci. I přes veškeré úsilí se jí nepodařilo úspěšně socializovat. A právě případy Victora a Genie zdůrazňují důležitost socializace a vzdělávání u dětí. Kdo jim tyto základní věci odepírá, dopouští se týrání.

Mohlo by Vás zajímat:

Skutečná Kniha džunglí: 9 divokých dětí, které vychovali vlci, psi nebo opice

Když ještě nebyl experiment zakázaný

Dnes si vědci velmi dobře uvědomují etické důsledky zakázaného experimentu. Jde však o moderní vývoj. V minulosti neexistovaly takové zábrany jako dnes. Studie jazykové deprivace byly v naší historii provedeny překvapivě mnohokrát, a to nejen s přirozeně se vyskytujícími subjekty, jako byli Victor a Genie. Existují nejméně čtyři zaznamenané případy, kdy k pokusu o vykonání experimentu došlo třeba za pomocí různých dekretů, kdy se nemuselo čekat na to, až se naskytne vhodná příležitost (vhodné dítě).

Mohlo by Vás zajímat:

Poprvé online: Divochy z amazonského kmene ničí závislost na hanbatých filmech, násilných hrách a sociálních sítích