
Damián nechal svou ex bydlet ve svém bytě, než se postaví na vlastní nohy, a ona se ne a ne odstěhovat. Damián tak musel vymyslet strategii, jak ji dostat pryč.
Už je to skoro tři čtvrtě roku, co jsem se rozešel se svou přítelkyní Sandrou. Náš vztah pronásledovaly obrovské neshody, hádky a postupně jsme spolu už vůbec nedokázali vycházet.
Nechal jsem ji u sebe i po rozchodu bydlet
Se Sandrou jsme bydleli v mém bytě, který jsem zdědil po prarodičích. Jde o prostorný dvoupokojový byt s krásnou terasou, prostornou kuchyní a velikým obývákem. Protože jsem nemusel platit za koupi a ani neplatím nájem, byt jsem celý zrenovoval a moderně zařídil, je tedy plně vybavený a celý nový.
Sandra se do něj přistěhovala a dva roky v něm se mnou žila, než se náš vztah rozpadl. Pak jsem samozřejmě předpokládal, že odejde, byty ale byly nesmírně drahé a tak mě poprosila, jestli by u mě mohla zůstat bydlet, dokud si nenajde nějaké levné a normální bydlení. A protože nejsem zlý člověk a přeci jen jsem ji dlouhou dobu miloval, svolil jsem.
Nevypadala, že by se chtěla odstěhovat
A teď už je to tři čtvrtě roku a Sandra u mě stále žije a nevypadá to, že by se chtěla odstěhovat. Nedivím se jí - neplatí mi vlastně nic, byt je krásně nový a prostorný… a sama by si mohla dovolit maximálně nějaký malinký, starý byt bůhvíkde. Jenomže mi už její přítomnost vadí… nejen že nemohu náš vztah uzavřít jako ukončenou kapitolu, ale také si vlastně domů nemohu přivést nikoho nového… přeci jen, co by nějaká nová nápadnice řekla na to, že stále bydlím se svou ex?
Kdykoliv jsem se ale pokusil ji požádat, ať se už odstěhuje, hrubě mě odbyla s tím, že byty jsou drahé. Dlouho jsem měl trpělivost, ta už je ale dávno tatam. A tak jsem se prostě rozhodl, že ji prostě vystrnadím.
Začal jsem jí dělat naschvály
Sandra nenávidí nepořádek a to se jevilo jako dobrý začátek. Začal jsem ho nechávat všude - neumyté nádobí v kuchyni, nedojezené jídlo na lince. Špinavé prádlo na zemi v koupelně, skleničky od pití a pytlíky od brambůrků na konferenčním stolku. Naschvál jsem jí vylil pití do kabelky, co si položila na stůl a nebo jí čisté oblečení pokydal marmeládou.
„Nemohl by sis po sobě trochu uklízet?“ obořila se na mě jednou, když na chodbě uklízela nános bláta, co jsem po dešti přinesl na botách, „ten tvůj bordel mě přivádí k šílenství.“
Prý je to se mnou k nevydržení
„Můj byt, můj nepořádek… nevidím problém,“ odsekl jsem jí a na důkaz svého nezájmu odložil na linku další špinavý talíř vedle hromady nádobí, co tam už byla. Sandra naštvaně zafuněla a něco po mně zakřičela, já jsem už ale zmizel ve svém pokoji a tak se před ní ukryl.
Prvních pár týdnů po mně vytrvale uklízela a občas mi zanadávala, postupně už ale nepořádek, co jsem dělal, přestala stíhat. A pak, před několika dny, když jsem „omylem“ vysypal květináč s hlínou na koberec, na mě zvedla oči a řekla: „Zítra jdu na prohlídku nového bytu. S tebou se to už nedá vydržet.“
Konečně si začala hledat nové bydlení
Srdce mi v tu chvíli začalo skákat radostí. K mé smůle se rozhodla nakonec se nepřestěhovat, už jen to, že se začala koukat po novém bydlení ale považuji za obrovský úspěch. A tak ve své misi pokračuji dál a míru svého nepořádnictví stupňuji.
Nehodlám jen tak přestat, dokud to nebude úplně k nevydržení a svou bývalou tím prostě nevyženu. Myslím, že to nebude trvat dlouho. Když uklouzla na nedojedeném kousku pizzy na zemi, vypadalo to, že by to mohla být její poslední kapka.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




