Dana (38): Na staré rodinné fotografii jsem našla svou dvojnici. Její osud pro mě zůstává záhadou

Moje starší sestra bohužel zemřela krátce po narození, takže rodiče měli jen mě. Jsem vytoužené dítě, ale vzhledem i chováním jsem úplně jiná než máma s tátou. Mám umělecké sklony, cit pro módu a zajímám se o spoustu věcí. „Jste mě omylem vyměnili v nemocnici, ne?“ žertovala jsem, když mi otec říkával, že nechápe, po kom jsem.

Radana (28): Pět let jsem se starala o zahořklou tetu, které se celá rodina vyhýbala. V závěti se na mě vykašlala

Moje prateta byla velká dáma

Se sestřenicí Ivou jsme před časem objevily staré rodinné album. Jedna žena na fotkách mě uchvátila. Byla elegantní, měla blůzku s velkou mašlí pod krkem a načesaný účes. Působila jako z jiného světa.

„Kdo to je?!“ vyhrkla jsem úžasem. Iva se zasmála a odpověděla, že jde o pratetu Annu, naši vzdálenou příbuznou. Vykulila jsem oči a naléhala, aby mi fotku dala. Tetička Anna totiž byla celá já...

Od té chvíle jsem po ní pátrala na každém kroku. Čím víc jsem o ní slyšela, tím více mě zajímala. Chtěla jsem o ní vědět všechno. Jenže ona jako by se do země propadla. Ti, co ji znali, už nežili, a zbytek zase netušil víc, než že byla elegantní žena a silná osobnost.

Ema (23): Moje teta má opravdu smutný příběh. Dlouho jsem netušila, že ji rodina zavrhla kvůli rozvodu s násilníkem

Po jejím osudu stále pátrám

Později jsem zjistila, že Anna kdysi působila v jakémsi ženském kroužku a kamarádila se tam s jistou Jitkou. Ta dnes už také nežije, ale možná by mě její jméno mohlo někam zavést. Vydala jsem se tedy pátrat po zesnulé cizí paní s vidinou, že se o tetičce dozvím víc.

Jenže o Jitce se vědělo ještě méně. Jedna známá mě pak odkázala na jinou známou, která prý Jitku kdysi znala. Byla to starší paní, a k mé radosti souhlasila, že se sejdeme. Když jsem si nadšeně sedla v kavárně naproti ní, podívala se na mě přes obroučky brýlí a začala vzpomínat. „Jitku jsem viděla jen párkrát. Byla to elegantní a příjemná žena. Myslím, že se přátelila s paní Annou. Zkuste zjistit více přes paní Annu, její příbuzní dosud žijí,“ řekla a usmála se na mě. V tu chvíli jsem myslela, že mě raní mrtvice.

Od doby, kdy jsem poprvé uviděla Annu na fotografii, uplynulo téměř pět let. Pořád nevím víc než to, že je to moje prateta. I když už pátrání nevěnuji tolik energie, stále doufám, že se mi jednou poštěstí poodhalit tajemství jejího života. Zatím mě hřeje alespoň vědomí, že někdo v naší rodině byl jako já.

Další příběhy ze života →

Stela (22): Mé tetičky se všichni bojí, pořád si něco mumlá a vyvádí. Zjistila jsem, co se jí v dětství přihodilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].