Darina (39): Kamarádka si mě neustále dobírá kvůli mému povolání. Už mi to pěkně leze na nervy

Darina se s Miladou kamarádí od mládí. Jenže zatímco Darina vystudovala vysokou školu a pracuje jako učitelka, Milada  pracuje ve skladu. Miladě leží v žaludku Dariny pracovní doba. Když má Milada špatnou náladu, Darina neustále poslouchá nějaké narážky.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 02. 09. 2025 11:30

S Miladou se kamarádím od základní školy. Celých devět let jsme spolu seděly v lavici. Pak se naše cesty rozdělily. Zatímco Milada šla studovat učební obor, já mířila na střední školu.

Když jsme byly mladé, bylo vše jednoduché

S Miladou jsme se setkaly v životním rytmu až nyní. Já vystudovala vysokou školu, chvíli pracovala jako překladatelka a až pak jsem založila rodinu. V současné době mám manžela a dvojčata, která chodí na základní školu. Pracuji jako učitelka na druhém stupni základní školy. Milada se jen vyučila a hned v osmnácti začala pracovat. Nejdříve jako prodavačka v potravinách, pak chvíli dělala v továrně a skončila ve skladu.

Děti Milada porodila brzy, rozvedla se a znovu vdala. V současné době má Milada děti skoro dospělé. Celý dospělý život jsme s kamarádkou byly v kontaktu, ale až poslední dva roky se setkáváme intenzivně. Scházíme se jednou měsíčně v kavárně. Je fajn mít kamarádku, se kterou rozebereme drby související se spolužáky ze základní školy. I okruh známých se nám protíná, a tak je témat k hovoru víc než dost.

Kamarádka je zlatá holka, ale jen když chce

Milada je hodná holka. Ale je znát, že za roky, kdy pracuje manuálně, je sedřená a unavená. A když má špatnou náladu, umí do mě nepříjemně rýpnout ohledně mého zaměstnání. Miladě doslova leží v žaludku to, že nechodím do práce přes léto. „Ty se válíš celé léto doma a já se potím ve skladu. To se tak někdo má,“ brblala Milada.

A já věděla, že setkání nebude v pozitivním duchu. Milada neměla svůj den. „Učitelé jsou furt doma, ale neustále křičí, že mají málo peněz. To jsou letní prázdniny, pak hned podzimní, okolo Vánoc jste minimálně dva týdny doma a následují jarní prázdniny. Co byste chtěli? Jste víc doma než ve škole,“ uzavřela svůj monolog kamarádka. Miladu jsem požádala, zda bychom nemohly změnit téma.

Nenechám se urážet

Milada vydržela být v klidu přesně dvacet minut a už zase svůj zájem stáčela k mému zaměstnání. „A ty jako pracuješ jen dvacet hodin týdně? A potom jdeš domů, jo? To snad není možný,“ rýpala. Trpělivě jsem jí vysvětlovala, že dvacet hodin týdně učím. Potom k tomu musí kamarádka připočítat čas strávený přípravou na hodiny, opravováním písemných prací, domácích úkolů a jiných administrativních činností.

„Takže neboj, v součtu to je čtyřicet hodin týdně, stejně jako pracuješ ty. Možná jen mám drobnou výhodu, že domácí úkoly a písemky mohu opravovat doma. To ti dneska vadí taky?“ rýpla jsem si pro změnu já. Setkání jsem ukončila slovy, že ať se mi Milada ozve, až bude mít dobrou náladu. Že dnes to pro mě byla ztráta času. Ve skutečnosti mě kamarádka pěkně naštvala a nechci ji dlouho vidět.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].



Související články

Další články