David (29): Divoký mejdan skončil dost nepříjemně. Týden jsem chodil pomalovaný jako blázen

Příběhy o životě: Divoký mejdan skončil dost nepříjemně. Týden jsem chodil pomalovaný  jako blázen
Zdroj: Pexels

David umí zapařit. S kamarády se pravidelně scházejí. Někdy, když to sedne, tak se pije až do rána. Obvykle jsou jejich mejdany bez následků. Ale ten poslední měl týdenní dozvuky. David nehezký žert kamarádům dlouho nezapomene.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 19. 07. 2025 10:00

Čtvrtek, čas dohodnout nějakou akci na víkend. Naštěstí mám spoustu kamarádů, kteří se rádi přidají. Nejčastěji se sejdeme u někoho na zahradě. Grilování, alkohol, dobrá zábava a vítání sluníčka.

Mejdany jako za starých časů

Mám stejnou partičku lidí ze střední školy nebo z dětství. Je nás asi třicet a pokaždé jsou zváni všichni. Kdo dorazí, ten dorazí. Je nás čím dál tím více, protože jsou srdečně zvány i drahé polovičky. Tančí se, smějeme se a umíme si život udělat příjemnějším.

Jsou mezi námi různí lidé. Několik úspěšných podnikatelů nebo manažerů, středoškoláci na administrativních pozicích a většina pracuje manuálně. Buď to jsou zruční řemeslníci nebo dělníci v továrně. Ale to je jedno. Všichni se bavíme bez rozdílu a po pátém pivu už je jedno, kdo má akademický titul či nikoliv. Plácáme nesmysly všichni.

Pitomý žertík kamarádů byl vidět týden

Žertík z minulého měsíce jsem kamarádům už odpustil. Občas se stane, že v legraci někomu něco provedeme, ale jsou to drobnosti. Vypustíme duši u kola, sklo u auta polijeme kečupem a jiné kanadské žertíky. Jenže minulý měsíc změnil pravidla. Strašně jsem se opil a byl jsem prý nesnesitelný.

Neustále jsem někoho tahal tančit, křičel jsem a pak jsem odpadl. Ležel jsem prý na trávě jen v trenkách. Nevím, koho to napadlo, ale pomsta to byla velká. Ráno jsem se probudil a celé tělo jsem měl pomalované zelenou a černou fixou. Kruhy okolo bradavek a pupíku, na rukách černé čáry a jiné obrazce. Měl jsem kocovinu, a tak jsem si toho chvíli ani nevšiml.

Trapas v zaměstnání nebral konce

Když jsem se trochu probral k životu, uviděl jsem malovánky na svém těle. Zkusil jsem slinami jednu čáru odstranit, ale marně. Držela. V koupelně jsem zjistil, že mi kamarádi pomalovali i obličej. Měl jsem kruhy i okolo očí, čelo a tváře pokrývaly obrazce. Vypadal jsem příšerně. Zkoušel jsem celý víkend ze sebe vše smýt. Nešlo to.

Nezbylo mi nic jiného, než v pondělí vyrazit do práce. Pracuji jako manažer a do zaměstnání chodím v obleku. Naštěstí jsem celý týden měl volnější a zdržoval jsem se pouze v kanceláři. Posměch kolegů nebral konce. Pátý den byly naštěstí obrazce jen lehce znatelné. Po práci jsem každý den trávil hodinu ve sprše a drhnul kůži tak silně, až byla celá rudá. Kamarádi, to jim nedaruji. Ale dnes mi to nedalo a zavolal jsem spolužákovi: „Tak co, koná se něco v sobotu? “

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].



Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová

Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová

Související články

Další články