Facebook
Instagram
Bývalý ředitel pražské zoologické zahrady Petr Fejk (57) v rozhovoru pro Lifee.cz popisuje, jak dětem vysvětlit, že zvířátka patří do volné přírody a ne do bytu. Jak zareagovat, když si dítě přeje opičku nebo surikatu? A co si Petr Fejk myslí o zvěřinci, který má doma zápasník Karlos Vémola?
Manažer Petr Fejk je známý díky svému dlouholetému působení na postu ředitele pražské zoologické zahrady. Za jeho vedení prošla zoo velkou obměnou a dařilo se jí natolik, že ji časopis Forbes označil za 7. nejlepší zoo na světě.
Fejk ovšem se zvířaty zažil i dramatické okamžiky, když byla pražská zoo v roce 2002 zasažena ničivými povodněmi. Nyní se věnuje především své rodině a také knize Jak se dělá zoo. S přednáškami na téma zoologických zahrad objíždí školy a kulturní domy po celé republice. „Všechny děti poznají hrocha, kolibříka nebo papouška ara, ale nepoznají stehlíka na své zahradě," posteskl si v rozhovoru pro Lifee.cz.
Jak se vám daří?
Mám se krásně, před pár hodinami se nám narodil syn Cyril a celá rodina, včetně našeho tříletého chlapce, tím teď žijeme. Jsem profesně nezávislý. Nemusím nikoho poslouchat a mám zodpovědnost jen vůči sobě samému. Dělám jen věci, za kterými si stojím. Pořád se něco děje a to je pro chlapa, myslím, důležité.
Pořádáte také přednášky pro školy, je to tak?
Ano. Pomáhám různým projektům, které se většinou týkají volnočasových aktivit a rodin s dětmi. Přednáším a věnuji se také své knize Jak se dělá zoo. Sám jsem ji napsal, vydal a sám si ji i prodávám. A v rámci toho jezdím po republice a vyprávím svůj příběh. Ale jde mi také o to, aby lidem zoologické zahrady dávaly smysl.
Jak to myslíte?
Mám na zoologické zahrady dost vyhraněný názor. Na to, jak by se zvířata v zajetí měla chovat a jak by moderní zahrady měly vypadat. A jsem také velkým zastáncem toho, aby si lidé, včetně dětí, uvědomili, že jejich běžný způsob života ovlivňuje životní prostředí a životy ostatních tvorů. Nejsme na světě sami. Kvalita našeho života je přímo úměrná kvalitě života kolem nás. Pokud neukočírujeme vlastní rozpínavost a zbavíme svět harmonie, podřežeme si větev, na které sedíme.
Jaké dotazy mívají děti během vašich přednášek nejčastěji?
Děti většinou očekávají, že se budu nad zoologickými zahradami rozplývat a vyprávět, jak jsem si hladil tygra. A já jim místo toho začnu vysvětlovat, že za normálních okolností by zoologické zahrady vůbec neměly být. A že většinu zahrad vlastně nemám ani moc rád. Protože nemám rád, když nejsou dobré. Dobrá zoo totiž není jen o tom zavřít zvíře do omezeného prostoru a tam ho ukazovat lidem. Dobrá Zoo má vůči zvířatům hodně povinností.
Jaké to jsou?
Tou první a zásadní je, že se v ní musí zvířata cítit podobně jako v přírodě a nemít pocit zajetí. Teprve pak máme právo je chovat. Rád děti překvapuji jednoduchými otázkami. Například všechny děti poznají hrocha, kolibříka nebo papouška ara, ale nepoznají stehlíka na vlastní zahradě. Zoologická zahrada je prima, ale to, oč v ní jde, se neodehrává v jejím umělém světě, ale v našem reálném životě. Děti si z ní musí odnést touhu poznávat a chránit to, co je bezprostředně obklopuje, protože tomu mohou opravdu hmatatelně pomoci.
Jak?
Svým způsobem života. I v Čechách máme kolem sebe divokou přírodu a volně žijící zvířata. Na lhostejnost nebo ohleduplnost vůči nim narážíme dnes a denně. Zoologické zahrady jsou vlastně jedna velká reklama na ochranu přírody. A je v podstatě jedno, kolik zvířat a jaká konkrétní ta která chová. Myslím si dokonce, že některé druhy zvířat by se v zoo vůbec chovat neměly. Například velké kočkovité nebo medvědovité šelmy, lidoopi a sloni. To jsou tak extrémně náročné druhy, že jim ani ve 21. století v zoo nedokážeme dát to, co potřebují. Choval bych je jinde a jinak. Smysl zoo nestojí na tom, že v nich budeme mít všechno, co se nám zlíbí. Když tohle děti slyší, mají logicky mnoho otázek, zvlášť když jim to neříká nějaký teoretik, ale dlouholetý ředitel zoo.
Hvězdy českých zoo: Okapi, jediný savec, který si dokáže olíznout vlastní ucho
Není to tak, že zoologické zahrady také chrání jisté druhy, které by ve volné přírodě nepřežily?
To rozhodně ano! Ale nikdy se to nesmí dít na úkor dobrých podmínek pro chovaná zvířata. Chovat divoké zvíře obnáší odpovědnost vůči druhu, zvlášť je-li ohrožený, ale stejnou měrou i odpovědnost vůči chovaným jedincům. Trápit zvíře v nevyhovujících podmínkách jenom proto, že je ohrožené, mi nedává smysl.
Mohl byste to rozvést?
Nemám moc rád, když se zoo samy označují za genetické banky tohoto světa. Ve výsledku to často vede ke sbírání vzácných zvířat a čím více jich zoo má, tím se cítí být lepší. Přitom opak je pravdou. Dobrá zoo není o kvantitě, ale o kvalitě. Zahrady, které jsou plné zvířat, ale vzbuzují spíše soucit, z duše nesnáším. Osobně vidím smysl zoo více v šíření ekologické výchovy. Člověk přírodu ničí a jenom působením na člověka to dokážeme nějak změnit. Když ale budeme špatnými podmínkami chovu vyvolávat v lidech spíš lítost, nebudeme důvěryhodní. Zkuste se na to podívat z opačného úhlu pohledu. Já bych také nechtěl, aby mě někdo kvůli záchraně druhu homo sapiens někam zavřel a nenechal mě prožít plnohodnotný život. Tak to nechci dělat ani nikomu jinému.
Když vám dítě na přednášce řekne, že by chtělo doma chovat opičku nebo surikatu, jak reagujete?
Ano, to se děje často. Já jim to vymlouvám a vysvětluji jim důvody. Je to vlastně podobné, jako když vysvětluji chovateli nebo zoologovi, že nemůžeme mít slony nebo orangutany, protože pro ně nemáme dost prostoru, peněz ani zkušeností. Ani v zoo nemůžeme mít všechno, co nás napadne. A v domácích chovech to platí stonásobně. Když si takový nějaký nesmysl dítě doma prosadí, většinou to končí nešťastnými zvířaty, která jsou nucena žít mezi lidmi zcela jiným způsobem, než který je jim vlastní. Snažím se jim prostě vysvětlit, že je to po všech stránkách hloupost.
Vy sám doma nějaké zvířátko máte?
Vždy jsem choval psy a kočky, zásadně jen domácí zvířata. Neobjevil jsem v sobě ani vášeň mít doma plazy nebo exotické ptáky. Jsem prostě trochu jiný typ ředitele zoo, než je obvyklé. Ptáky mám rád v letu, divoká zvířata na svobodě. A v zoo mám rád, když nepoznám, že jsem v zoo.
Tímto se dostáváme i k populárním chovatelům divoké zvěře v soukromí svých sídel. Co například soudíte o zápasníkovi Karlosi Vémolovi a jeho Vémolandu, kde má lvy a krokodýly?
Svět je plný podobných alfasamců, kteří si zvířata pořizují, aby zvýraznili sami sebe. Zvířata u nich doma nemají co dělat. Pablo Escobar měl zase rád hrochy a pořídil si je na své pozemky v Kolumbii. Potom ho zavřeli, neměl se o ně kdo starat a oni se tak přemnožili, že v Kolumbii teď neví, co s nimi. Je to také svého druhu atrakce, ale nesmyslná. Jsou to nesmyslné nápady lidí, kteří mají peníze a vliv. Nevím, co přesně si pan Vémola pořizuje, ale evidentně to dělá jen kvůli sobě.
