Marta (28): Přítel mi nechce dovolit domácího mazlíčka. Vymyslela jsem plán, jak ho přelstím

Už když jsem odešla od našich, toužila jsem po psovi. Kočky mi nikdy moc neříkaly, přišly mi zákeřné a na procházku si s nimi člověk taky nevyrazí. Zato pes, to je jiná. Vyrůstala jsem na vesnici, kde měl každý nějaké domácí zvíře.

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (27): Svěřila jsem matce na čtrnáct dní svého psa. Po návratu jsem se nestačila divit, co z něj udělala

O psovi nechtěl ani slyšet

To přítel Jenda nechápe. Pochází z paneláku, kde nejvyšší hodnotou byla čistá kuchyň. Jeho máma byla pedant na úklid, a tak představa, že se mu prochází po bytě pes a trousí chlupy, pro něj byla naprostým sci-fi. Já to však nechtěla vzdát, a tak jsem často o psovi mluvila.

"Víš, jak by bylo fajn vzít psa na procházku?" nadhodila jsem, když jsme se courali lesní cestou. "Marti, nech toho, prosím tě. Víš, že to teď nejde. Jestli budeme mít jednou dům, tak třeba," odbyl mě. Vzhledem k tomu, že jsme nedávno koupili byt, mi bylo jasné, že se žádný dům v nejbližší době nechystá. Jen mě chlácholil.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (31): Po přítelově boku jsem si připadala jako královna. Dokud mi od něj nepřišla ta potupná zpráva

Během pauzy v práci jsem našla toho pravého

Někdo tomu říká náhoda, já osud. Když jsem o pauze v práci procházela sociální sítě, narazila jsem na organizaci, která zachraňuje psy z tristních podmínek. Většinou je pak nafotí a tím jim hledá nový domov. A byl tam. Bílý klučina, kříženec. Jeho pohled mě naprosto dostal.

Podle popisu si prošel mnoha hroznými situacemi a už by si zasloužil spokojený a klidný život. Bylo mu necelých pět let a psali, že je vhodný i k dětem. To byl totiž další Jendův argument: "A co děti? Co když si s nimi ten pes nesedne, co když jim ublíží?" Ale já si vždy myslela, že dětem může jen prospět, když vyrůstají se zvířetem a najdou v něm kamaráda.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (26): V noci za mnou přišel malý chlapec. Až rodiče mi řekli, kdo to vlastně je

Věřím, že si přítel Čendu také zamiluje

Neváhala jsem a zavolala na uvedené číslo. Čenda byl stále volný. Paní se mě vyptala na pár věcí. Kde bydlíme, jestli máme děti a kde pracujeme. Říkala, že potřebuje ověřit, že půjde do dobrých rukou. Pak mi sdělila ještě další náležitosti. Během týdne jsem se tam jela podívat, pak jsme si několikrát volaly, upřesnily si, co je potřeba, a pak mi sdělila, kdy si pro Čendu můžu přijet.

Už vím datum, kdy tam pojedu. Teď už jenom, jak to říct doma. Ale asi to Jendovi udělám jako překvapení. Až Čendu uvidí, určitě neřekne ne a bude litovat, že jsme si psa nepořídili mnohem dříve. Věřím, že budou opravdoví parťáci!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (28): Dlouho jsem si myslela, že k milování prostě nemám vztah. Pes byl ale zakopaný jinde

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.