Facebook
Instagram
Olga si myslela, že na on-line seznamce našla muže svých snů. Pavel byl ve všem dokonalý. Jediné, čemu se bránil, bylo společné bydlení. Když začala tlačit na pilu, on přestal komunikovat.
Najít si partnera přes on-line seznamku už dneska není nic divného. Za podivína jste spíš tehdy, když se seznamujete někde na ulici. Já si na internetu našla skvělého přítele Pavla (32). Velmi rychle jsme najeli na stejnou vlnu.
Našla jsem si na on-line seznamce super chlapa
Já nejsem nijak náročná. Ke štěstí mi stačí muž, rodina a zdraví. Peníze byly, jsou a budou. Vždycky se to dá nějak udělat. Takže ty jsem nikdy neřešila. S Pavlem jsme si psali možná měsíc, než došlo na osobní setkání. Navštívili jsme divadelní představení, které jsme posléze celý večer rozebírali.
Byl bezprostřední, byla s ním sranda. Měl kolem sebe super bandu kamarádů, kteří mě hned vzali mezi sebe. Začali jsme spolu cestovat. Ať už to byl prodloužený víkend ve Francii, nebo krásných 14 dní v Itálii. Připadala jsem si po jeho boku jako královna. Občas jsme měli nějaké výměny názorů, ale nic bouřlivého.
Už po roce a půl se mi začala do hlavy vkrádat myšlenka, že bych chtěla děti. Vím, jací muži jsou, takže jsem na toto téma byla opatrná. Snažila jsem se nenápadně sondovat Pavlovy plány do budoucna. Nikdy sice neodpověděl zcela konkrétně, ale nabyla jsem dojmu, že si děti přeje.
Já se chtěla usadit, on nikoliv
Uplynuly další dva roky. Trochu mi vrtalo hlavou, proč pořád nebydlíme spolu. Jednou jsme byli u něj, podruhé u mě. Byly ale i chvíle, kdy jsme se třeba tři dny neviděli. Začalo mě to trochu trápit, takže jsem se rozhodla, že zatlačím na pilu. Jenže Pavel se do společného bydlení nehrnul.
,,Nekaž to, co funguje. Vždyť nám to takhle skvěle klape,“ odbyl můj návrh na společné bydlení. Uplynul další půlrok a já už z toho byla úplně běsná. Často jsem se svěřovala kamarádkám, jak moc mě trápí, že spolu téměř po čtyřech letech vztahu nebydlíme.
Na jejich doporučení jsem začala ještě více tlačit na pilu. Byla jsem docela nekompromisní, ale nebylo mi to k ničemu. ,,Kotě, to smrdí. Ten ještě nechce hnízdit,“ hodnotila Kamila moji situaci. Pavel něco zjevně vytušil a nebyl najednou k zastižení. V práci ho zapírali, telefon nezvedal a na svá obvyklá místa přestal chodit.
Zprávu o rozchodu mi poslal přes on-line seznamku
Poslala jsem mu snad tisíc zpráv. Byly mezi nimi jak ty zoufalé s prosbou, aby se vrátil, tak ty vyčítavé, proč se neozývá. Když uplynulo čtrnáct dní a on pořád nic, něco mě osvítilo. Napadlo mě, abych se podívala na on-line seznamku, kde jsme si psali. Našla jsem v inboxu zprávu, byla od něj. V ní stalo: ,,Je konec. Rozcházím se s tebou. Na vážný vztah se ještě necítím. Už mi nevolej. P.“
,,Prosím? Jen tohle? Taková zpráva? Po čtyřech letech?“ propadla jsem zoufalství. Následujících několik měsíců jsem se ho snažila kontaktovat, ale marně. Uběhl další rok a on stále nic. Absolutně tomu nerozumím. Navíc si přijdu dost potupně. Ten způsob, jakým se se mnou rozešel, považuji za tristní.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
