Facebook
Instagram
Napadlo vás někdy, proč tolik mladých lidí řeší exekuci a insolvenci? Jak učíte svoje děti finanční gramotnosti? Kdy jste dali svému dítěti možnost „spravovat finance“, respektive, kdy dítě mělo svoje peníze (kapesné), se kterými hospodařilo?
Kdy a na čem jiném by se měly děti naučit zacházet s penězi než na „práci s penězi“? Existuje pár jednoduchých věcí, které můžete u vašich dětí zavést a pomoci tím jejich procesu učení se finanční gramotnosti. Pojďme se na ně podívat:
Od pěti let
Kapesné dětem je fajn dávat již od 5 let věku, stačí 10 Kč týdně, nic zásadního. Děti v tomto věku se poměrně rychle naučí počítat do desíti, někdy dostanou desetikorunu, jindy koruny a dvoukoruny či pětikoruny různě namíchané, aby celek dal „deset“. Již to je první krok k finanční gramotnosti – děti si spočítají, zda je částka v pořádku, následně si ji uloží do kasičky, a samy rozhodují o tom, za co ty peníze utratí.
Je to na nich, pokud je utratí za něco, s čím nesouhlasíte, tak jim můžete vysvětlit váš názor, v klidu a bez emocí, neboť vaše dítě se potřebuje naučit, potřebuje získat zkušenost a bez chyb, jak všichni víme, se učíme jen těžko. Nechme tedy děti dělat jejich chyby, jen jim vysvětleme a nabídněme tak jiné řešení. Rozhodnutí je však vždy na nich.
Pozor na nákupní syndrom
Pokud dítě chce něco, řekněme mimo Vánoce či narozeniny, tedy nejde o tip na dárek, ale prostě to chce, nemá však na to dostatek peněz, co s tím? Co vás napadá jako řešení této situace? Napínám vás, ale chci vás přimět se zamyslet nad možnostmi, co vnímáte jako vhodné řešení? Konec napínání, nejlepší řešení je dítěti nic takového nepořídit, nedoplatit. Tím, že dítěti dodáte peníze na danou věc nebo ještě v horším případě mu ji zaplatíte celou, tak u něj začnete vytvářet „nákupní syndrom“.
To je přesně ten syndrom, kdy mladí lidé „potřebují“ stále nové a nové věci, například děvčata stále nové a nové oblečení, stejně jako boty, i když už je nemají kam dávat, ale stále kupují dál a dál. Chlapci zase mohou propadnout nákupu dalších a dalších her na počítač, herních konzolí atd.
Dítě a nákupy
V pozdějším věku třeba kolem deseti let je dítě již schopné dojít samo na menší nákup, samo by mělo vědět, kolik potřebuje peněz, stejně jako to, zda mu v obchodě vrátili správně. Tímto krokem dětem budujeme povědomí o tom, že jsou tzv. nutné výdaje. O těchto „nutných výdajích“ s dětmi hovořme, protože jsou v tomto věku již dostatečně vyspělé, aby pochopily oč se jedná a my tímto budeme u dětí budovat vědomí toho, že je potřeba vždy myslet na to mít odložené peníze na nutné výdaje a také na rezervy.
Nejpozději v 15 letech bychom měli s dětmi probírat i systém půjček.
Všeho s mírou
Mysleme na to, že mnoho věcí nemusíme „vlastnit“, tím, že dětem kupujeme spoustu věcí, učíme je, že mají kupovat vše, co vidí. Některé věci se přeci dají půjčit, nebo se dají sehnat již použité na bazaru, a pak zase se dají některé věci „poslat dál“ do bazaru nebo jako dar do některé charitativní organizace, třeba do Klokánku. Rozhodně tím nechci říci, že by děti měly mít jedno tričko a jedny kalhoty a dvě hračky. To, co chci říci je, že nepotřebují všechno, co vidí. Moje babička říkávala „všeho s mírou“ a to je přesně ta hranice, o které mluvím.
