Facebook
Instagram
Porucha soustředění u dětí je poměrně nepříjemný problém, kvůli kterému může být chytré dítě snadno označeno nálepkou nepříliš chápavé. Jak vysvětluje psychoterapeutka Sylvie Samsonová, i s takovým znevýhodněním se dá poměrně dobře pracovat.
Stále více a více dětí chodí do naší poradny s diagnózou „porucha soustředění“. Většinou je postup takový, že buď sami rodiče nebo učitelé shledají u dítěte větší aktivitu a neklid a navštíví pedagogicko psychologickou poradnu, kde provedou důkladné vyšetření a dítě dostane tuto „nálepku“. Ale co dál?
Neškatulkovat
Nejprve musím říct, že jsem velkým odpůrcem všech takových „nálepek“, které děti dostanou, protože od té chvíle se na ně většina dospělých začne dívat způsobem: „S tím nejde nic dělat, protože on má tu poruchu soustředění.“ Nebo: „Za to může ta porucha soustředění, to se už nezlepší.“ Samozřejmě ten pohled se mění i od spolužáků a kamarádů, někdy v menší a jindy v silnější míře. V důsledku to znamená, že tyto děti se začnou více vzdávat, aniž by musely. Tlakem okolí tedy dochází u dětí k tomu, že si přestanou věřit, ztrácí svoje ambice i cílevědomost, což ovlivňuje nejen jejich školní věk, ale výrazně je to ovlivňuje i v dospělosti.
Důležitá fakta
Poruchu soustředění má v ČR každé desáté dítě, nejde o nic neobvyklého či hrozivého. U mnoha lidí tato porucha není ani nikdy diagnostikována, a přesto s ní žijí velmi úspěšný život. Je jednoduché naučit se s tím pracovat.
U mnoha dětí je jednoduché je „odsoudit“ že mají poruchu soustředění, protože ve škole nevnímají. Ne vždy je to poruchou soustředění - někdy je prostě výklad či probírané téma tak nezajímavé, že dítě „vypne“ školu a zavře se do svého snění, do svého tajného života, kde je za hrdinu a vůdce nebo za krásnou princeznu.
Moje doporučení
Rozdělujte dětem práci na menší úseky, což v praxi znamená: teď máme 15 min. úklidu, pak máme 15 min. na hraní si spolu, a pak máš 15 min. na hraní si či dělání toho, co ty sám chceš. Tímto přístupem děti naučíme, že i ty činnosti, které je nebaví, trvají jen určitý úsek, nejsou nekonečné a jsou ohraničené. Nejprve je potřeba dětem rozdělovat takto činnosti doma, postupně se vše samo překlene i do výuky.
K domácím úkolům se postavte stejným způsobem: 15 min. budeme dělat češtinu, a pak máme 15 min. společného vaření večeře, následně máš 15 min. sám pro sebe, pak může být dalších 15 min. úkol z matiky...
Myslím, že nejen děti z poruchami učení či soustředění, ale všechny, jsou mnohdy zahlceny mnoha a mnoha úkoly, což ovlivňuje život rodiny jako takové. Proto, pokud můžete svému dítěti dopřát „úlevu“ v podobě toho, že úkol dostane, ale jen např. v poloviční délce, pak ji využijte. Vždyť život přece není o úkolech, ale o tom, abyste si odpoledne užili sebe, udělali si hezký program, šli do parku, vařili spolu večeři, vyprávěli si...
Určitě doporučuji hrát s dětmi co nejvíce her, které podpoří soustředěnost. Vhodné je pexeso, u kterého se procvičuje nejen soustředění, ale i paměť, hodit se bude i skládání obrázků podle vzorů, kdy děti přesně podle obrázků oblékají postavičky, výborné je navlékání korálků, na soustředěnost i motoriku, skládání puzzle…
Další forma podpory
Existuje i forma jiná, jak soustředěnost dítěte podpořit, jednou z nich je metoda BIOFEEDBACK, která se obvykle provádí na soukromých klinikách či ve vybraných nemocnicích. Tato metoda učí děti (i dospělé) ovládat svoje mozkové vlny. Popíšu vám to prakticky: dítě si sedne do křesla naproti monitoru, na ruku a na hlavu se mu připevní detektory (zcela bezbolestné, neinvazivní). Následně se dítěti na obrazovce ukáže třeba lžička a dítě svojí myslí tu lžíci ohne, což skutečně funguje. Děti tak nejen povzbudí svoji soustředěnost, ale zároveň si i dokážou, že svojí myslí zvládnou „nemožné“, a to se jim do budoucího života určitě hodit bude.
Pokud byste k tomuto velmi rozšířenému tématu měli nějaké dotazy, neváhejte je poslat do redakce, kde mi je předají a já je ráda zodpovím.
