PORADNA: Jak zabránit tomu, aby naši potomci mluvili sprostě? Začít bychom měli u sebe, děti nás jen zrcadlí, vysvětluje koučka

PORADNA: Jak zabránit tomu, aby naši potomci mluvili sprostě? Začít bychom měli u sebe, děti nás jen zrcadlí, vysvětluje koučka
Zdroj: Se souhlasem Sylvie Mobagi

Když se člověk podívá do mateřských školek nebo na první stupeň základní školy, děti už v útlém věku používají pestrou škálu vulgarismů. Svědčí o tom mimo jiné zpověď modelky Jitky Boho, která se Lifee.cz svěřila, jak moc ji irituje neslušný slovník její sedmileté dcery Rosalie. Proč děti mluví vulgárně a jak tomu zabránit? To v našem rozhovoru vysvětlila zkušená koučka Sylvie Mobagi, která se na práci s dětmi specializuje už téměř 15 let.

Tereza Švandová
Tereza Švandová 29. 06. 2023 12:45

Jitka Boho podle svých slov jako malá doma sprostě nemluvila, protože chtěla být za vzorňačku. O to víc ji překvapilo, když sedmiletá Rosalie začala používat vulgarismy. "Zrovna u nás si myslím, že ta sprostá slova jsou ze školy nebo ze školky," poukázala v nedávném rozhovoru pro Lifee.cz. "Říkám jí, že ani já takhle nemluvila, protože se to k holce nehodí. Pro mě samotnou je překvapením, že to moje dcera používá – a v jejím věku," kroutí hlavou modelka.

Podle Sylvie Mobagi je zřejmé, proč děti sprostá slovíčka používají. "Dítě je jako 'houba', tedy nasává vše, co vidí. A logicky (avšak bohužel) nevidí jen to, co je chtěné a správné, ale vidí a nasává i věci, které úplně chtěné a správné nejsou," vysvětluje koučka, která vystudovala aplikovanou psychologii na University of Maryland. V rozhovoru pro Lifee.cz také ozřejmuje, jak děti vulgarismy odnaučit.

Proč malé děti vlastně mluví sprostě?

Vidí to u svého okolí - u rodičů, kamarádů, v televizi, na YouTube. Chtějí „zapadnout“, nebo naopak „vyniknout“. Když budeme dítěti každý večer číst pohádku, přijde mu naprosto normální, že si začne před spaním číst, až bude větší. Pokud dítě vidí vulgarismy a slyší je, je jasné, že je začne používat.

Je to selhání výchovy a rodičů?

Jak píšu výše, dítě je jako „houba“, tedy nasává vše, co vidí. A logicky (avšak bohužel) nevidí jen to, co je chtěné a správné, ale vidí a nasává i věci, které úplně chtěné a správné nejsou. V životě každý z nás přijde do kontaktu nejen s „chtěným“, ale i věcmi, které nejsou fér a už vůbec ne chtěné, a už jako děti se připravujeme na to rozlišovat, co je správné a chtěné, abychom to uměli rozlišovat i v dospělosti. Vyhnout se "nechtěnému" nelze, a dokonce to i k vývoji potřebujeme. Jak jinak bychom se naučili, co to je a jak se toho zbavit? Samozřejmě vše má svou míru, každému z rodičů někdy uklouzne nějaké sprosté slovo, ale určitě jako rodiče můžeme ovlivnit výběr videí, na které se naše dítě dívá na YouTube a v dalších médiích tak, aby ta „míra“ únosnosti a potřeby k učení nepřesáhla nechtěnou hranici. Každopádně mysleme na to, že děti jsou naším zrcadlem.

Jak jim vysvětlit, že se to nedělá?

Jednoduše. Čím více složitostí a „omáček“ k tomu dáme, tím více zazdíme to, co chceme říci. Stručně a jednoduše dítěti vysvětlete, že slovo, které například rodič použil, se běžně neříká, není to slušné, a kdyby to rodič řekl mezi dalšími rodiči, určitě by se styděl, protože je to tzv. sprosté slovo. Že bohužel sem tam se stane, že to rodiči uklouzne, občas asi každému, ale nemělo by to být pravidlem a určitě se každý z nás snaží a měl by se snažit tato slova eliminovat.

Školní psycholožka Alissa King Peters tvrdí, že vulgarismy dětem prospívají a zakazovat bychom jim je neměli. Co vy na to?

U tohoto titulku jsem se fakt usmála, tohle bych nepodepsala. Svobodně vyjádřit pocity, s tím naprosto souhlasím, jak se v článku píše, avšak musím dodržet to, že nikomu dalšímu neubližuju a nezpůsobuji bolest, zahanbení, atd. Velký rozdíl vnímá v tom, když jako rodič řeknu „Ty krávo, ukliď si pokoj“ a „Hanko, ukliď si pokoj prosím“. V obou případech vyslovuji svobodně to, co chci, ale ten rozdíl je zjevný.

Jak zmiňuji výše, jasně, že to sem tam ujede většině lidí, a právě proto by rodiče měli začít u sebe, pakliže vidí, že jejich děti dělají něco „nechtěného“. Například jsem měla v poradně případ, kdy šestiletý chlapec napadal spolužačky, škrtil je, dával jim facky a tahal je za vlasy. Víte, v čem byl problém? Otec maminku týral, oba rodiče si mysleli, že syn o ničem neví, ale pak zjistili, že nejen, že ví, ale že si to dokonce i natočil.

Děti jsou velmi chytré, nasávají, jsou jako houby. Začít musí každý rodič u sebe. Nemysleme si, že děti něco nepoznají, že nepoznají, že se rodiče hádají nebo že neslyší ta sprostá slova za zavřenými dveřmi. Děti vidí a slyší vše, jen pokud s nimi o tom nemluvíme, mohou si udělat mylný názor, že se to takto má dělat. Proto mysleme na to, že jsme zrcadlem svých dětí a mluvme s nimi o všem. O tom správném i nesprávném, mluvme s dětmi o životě i o smrti, mluvme s dětmi o tématech, která je zajímají. Protože když jim to nevysvětlíte a nezodpovíte vy, rodiče, pak se musíte smířit s tím, že jim to vysvětlí nějaký youtuber či kamarád a to nemusí být vždy to, s čím souzníte.

K vašemu dotazu, zda zakazovat. Rozhodně se nejdřív zamyslet nad sebou, jací chceme být, jakým vzorem chceme být, pak dětem vysvětlit, proč je to něco špatné. I díky tomu nás děti formují do lepších dospěláků, u vysvětlování dětem si mnohé uvědomíme i my, rodiče. Zákazy nefungují, víte, jak to je, zakázané ovoce nejvíce chutná. Ale určitě vysvětlovat.

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.

Aleš Cibulka chystá se svým partnerem Michalem Jagelkou stříbrnou svatbu: Být gayem v devadesátkách nebylo vůbec snadné

Aleš Cibulka chystá se svým partnerem Michalem Jagelkou stříbrnou svatbu: Být gayem v devadesátkách nebylo vůbec snadné

Související články

Další články