Facebook
Instagram
Pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav povinnost, vtloukali nám do hlavy rodiče. Co si ale počít, když vaše děti odmítají popřát známým dobrý den, a dokonce nereagují ani na přímou výzvu k pozdravu? Na to v poradně odpovídá zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Tento problém řeší se svými dětmi Elena. "Čtyřletý syn a pětiletá dcera odmítají zdravit naše známé. Vždy, když někoho potkáme v baráku, děti dělají, že dotyčného nevidí, a buď pokračují v cestě nebo se schovávají za mě a stydí se," popisuje situaci.
"S manželem zdravíme pravidelně, ale je fakt, že když byly děti menší, do zdravení jsme je nenutili, když nechtěly. Teď už mi ale přijde hloupé, aby na pozdrav nereagovaly. Jak je naučit slušnému chování?" ptá se Elena, která podle svých slov s dcerou i synem o problému doma mluví. "Děti vždy slíbí, že zdravit budou, ale když dojde na lámání chleba, mlčí," dodává.
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Asi bych začala tím, že bych si s dětmi sedla a probrala to s nimi. Je důležité, aby pochopily, proč je správné zdravit. Z vašeho listu chápu, že jde pro ně o poměrně novou věc, a tak je možné, že nerozumějí, proč doteď zdravit nemusely a najednou na to „tlačíte“. Vysvětlila bych jim, že bývaly malé, ale teď už jsou to přeci jen rozumné děti, se kterými se dá dělat spousta věcí, a stejně jako se třeba už mohou dívat na nějaké pohádky či si půjčit tablet, tak stejně se i zdraví.
Vysvětlila bych jim, že to je slušnost. Pozdrav je projevem úcty a respektu k ostatním. Je to způsob navázání komunikace. Když zdravíme, tak už jen tím, že hezky řekneme Ahoj nebo Dobrý den, můžeme někomu zlepšit den. A když nepozdravíme, vlastně tím druhému nepřímo říkáme, že na něj kašleme, že nás nezajímá a to by děti asi nechtěly, ne?
Proberte to s nimi, to bych viděla jako první krok. A když pozdraví, nezapomeňte je pochválit a říct jim, jak moc pyšní na ně jste. Pokud by to ani po takto podrobném vysvětlení nezabralo, vysvětlila bych jim, že to, že nezdraví, vrhá špatné světlo i na vás jako rodiče a že se kvůli tomu necítíte dobře, že mě mrzí, že si nepamatují tak jednoduchou věc.
Ať si děti samy vymyslí, co by jim pomohlo, a co bude vaší reakcí, když zdravit nebudou. Je to stejné jako v práci. Pokud svoji práci uděláte, je vše ok. Pokud ji neuděláte, šéf vám strhne mzdu, atd. Nejdříve bych to ale zkusila po dobrém. Pokud během týdne nenastane náprava, pak bych se bavila o dalším (reakci/trestu). Nejdůležitější je důslednost z vaší strany. Čím pevnější budete ve svých názorech, tím méně se děti budou snažit vaše rozhodnutí měnit, nerespektovat je.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.
