
Diana je rozvedená a vychovává své dvě pubertální děti. Jenže se poslední dobou potýká s nepříjemnou situací. Ztrátou soukromí díky kamarádům, kteří se pohybují po bytě.
Už toho mám dost a musím nastavit nějaká pravidla, jelikož nehodlám trpět trapasy, které se mi poslední dobou dějí.
Zajetý režim v naší domácnosti mi vyhovoval
Jsem rozvedená a žiju se synem a dcerou v bytě. Obě moje děti jsou skoro dospělé a oba mají mnoho kamarádů. Jenže se mi zdá, že všichni kamarádi mají rodiče, kteří jsou rádi, když se svých dětí zbaví. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč je u nás neustále někdo na návštěvě. A to i v nočních hodinách.
Žijeme v bytě čtyři plus jedna. Všichni máme svou místnost na spaní, společný obývací pokoj, sociální zařízení a kuchyň. Já hodně pracuji, a tak když jsem zrovna doma, zalezu si do svého pokoje, kde mám i televizi a podřimuji. Když mám sílu, tak uvařím, vyperu nebo uklidím společné prostory. Ale jinak si všichni žijeme tak nějak svým životem.
Strach ve svém bytě je nepříjemný
Jenže poslední dobou se mi stalo několik nepříjemných situací a dostala jsem se do bodu, kdy budu muset nastavit jiná pravidla hry. Když jsem přišla po dvanácti hodinách z práce, vysprchovala jsem se a šla se dívat na televizi. V té době nebyl nikdo doma. Ani nevím, kolik bylo hodin, když jsem se probudila. Byla tma. Šla jsem jen v tričku a kalhotkách na toaletu.
Najednou se otevřely dveře u toalety a v nich stál cizí člověk. „Fuj, to jsem se lekl“, třísknul dveřmi a zmizel. I já se polekala a dlouho jsem potom nemohla spát. Evidentně to byl kamarád syna, který má pokoj ve vedlejší místnosti. Smáli se tam na celé kolo. Mě do smíchu nebylo. Cizí lidé v nočních hodinách v bytě mi vadí.
Nová pravidla se nesetkala s pochopením
Nebo se mi stalo, že jsem měla dovolenou. Užívala jsem si samotu. Děti ve škole a já sama v bytě. Dopoledne jsem uklidila, uvařila a před dvanáctou jsem se naložila do vany. Ležím si tak v horké vodě a užívám si. Najednou se otevřely dveře do koupelny a v nich opět cizí člověk.
Vylítla jsem z vany a rázným hlasem vynadala synovi: „Už toho mám dost. Chodíte jako duchové. Není vás slyšet. Odmítám se zamykat v koupelně v prázdném bytě. Máš školu do tří. Co tady děláš?“ Hned večer jsem synovi i dceři nakázala, že o každé návštěvě, kterou si budou domů vodit, mě budou informovat. Textovou zprávou. Abych byla ušetřena trapasů.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




