Edita (34): Tátova partnerka by z nás ráda měla velkou rodinu. Já ji ale nemůžu vystát a její potomci mě nezajímají

Příběhy o životě: Tátova partnerka by z nás ráda měla velkou rodinu. Já ji ale nemůžu vystát a její potomci mě nezajímají
Zdroj: Magnific

Editě vyhovovalo, když byl její otec sám a měl na ni prostor a čas. Teď žije s přítelkyní, která vše organizuje, je Editě nesympatická a nenechá ho chvíli o samotě. 

Michaela Hájková
Michaela Hájková 13. 11. 2026 13:00

Bylo by lepší, kdyby byl táta sám. Vždy mu to tak vyhovovalo a pak poznal semetriku Alenu a z nějakého důvodu se jí podřídil. Přišla jsem tak o setkání s tátou a dětmi, které bývalo úplně v pohodě.

Táta si někoho našel

Byl to nejprve šok, protože táta byl dlouhá léta samotář. Po rozvodu s mámou vypadal spokojeně, že po něm nikdo nic nechce. Žil si svůj osamělý život a jednou za měsíc se vídal se mnou nebo s bratrem. Svým způsobem jsem ho chápala, na manželství nebyl stavěný. Což jsem ale pochopila až v dospělosti, nicméně role táty mu šla o něco lépe.

Zvykla jsem si na naše setkání a těšila jsem se z toho, jak si oblíbil vnoučata. Pak si ale našel paní a mě to hodně překvapilo. Rázná dáma, která si ho hned omotala kolem prstu. Rozhodla okamžitě o tom, kde budou společně žít a že má svůj byt pronajmout. Odstěhoval se nám tak až za město a naše schůzky v jeho bytě u lesoparku byly minulostí.

Musela jsem za ním jezdit hodinu i déle a bratrovi to také dost vadilo. Ale to by nebyl až takový problém. Ten nastal ve chvíli, kdy mi došlo, že jeho paní Alena nás nenechá nikdy o samotě. Vídali jsme se v jejich domě se zahradou, což bylo fajn pro děti. Ale ona kolem nás jen běhala, stále něco servírovala a do všeho „krafala“. A dělá to dodnes, i když jsem se snažila to změnit.

Už nikdy o samotě s tátou

„Tati, pojďme se sejít někde v hospůdce, nebo přijeď k nám a já ti upeču kachnu,“ lákala jsem ho. Jenže do hospůdky vždy nakráčela i jeho nová partnerka. Na návštěvu se vecpala rovněž. Už jsem nevěděla, jak to mám udělat, abych ji vystrnadila. Zkusila jsem si o tom s tátou promluvit, ale tudy cesta evidentně nevede.

„Tati, jsem ráda za tebe. Ale chtěla bych tě někdy vidět zas jen jako rodina, jen my, chápeš?“

„To by nebylo fér vůči Alence, dělá pro mě první poslední a má vás ráda. Vždycky se na vás těší,“ krčil rameny a já neměla sílu mu říct, že Alenu přímo nesnáším. Můj bratr zašel ještě o něco dál. Když se Alena chtěla vměstnat na ryby, kam on jezdí odjakživa s tátou, zabrzdil ji.

„Tak to ne, to nám neberte. Je to náš chlapský koníček a tam ženský nesměj, bez debat,“ nenechal se přemluvit. Byla to pro mě jediná možnost a na ryby jsem dorazila taky. Chtěla jsem chvíli tátu pro sebe. Alena se to dozvěděla a udělala plačtivou scénu.

Chtěla by velkou rodinu

Alena by si ze všeho nejvíc přála, abychom byli pod její střechou na návštěvě často všichni, včetně jejích tří dětí a vnoučat. Jenomže já jí to prostě nedopřeju. Respektuju, že je teď s tátou. To ale neznamená, že k ní přibyde do naší rodiny banda dalších cizích lidí, kteří mě vůbec nezajímají.

Ona by pak chtěla všechno organizovat a rozhodovat, kdo kdy přijede a co bude za program. Toho se nehodlám účastnit a tátu teď vídám minimálně. Je mi to strašně líto, jenže lidsky si s tou dámou nesednu a s tím nic nenadělám. Máma má za to, že ji táta vlastně taky nemůže vystát, ale už se mu nechce nic na stará kolena měnit.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články