Facebook
Instagram
Eliška si myslí, že se špatně narodila. Nevyhovuje jí dnešní zrychlené tempo, sociální sítě ani zábava. Zjišťuje, že její matka to měla podobně a nakonec ji potěší kamarádi. Ukáže se, že není až tak odtržená od svých vrstevníků.
Kdybych se narodila o dvacet
let dřív, byla bych naprosto spokojená. Tahle doba mi nevyhovuje a
štve mě, že minulost už nikdy nezažiju. Máma mě přesvědčuje,
že to tak cítí hodně dospívajících. Kamarádka pro mě
připravila to nejhezčí překvapení – skoro návrat do
minulosti.
Miluji staré časy
Mám velkou zálibu ve starých časech. Ráda si nechávám od příbuzných vyprávět, jaké to bylo bez internetu a chytrého mobilu. Miluji představu, že se po škole scházím s kamarády na stejném místě a nemusíme si kvůli tomu ani volat. Večer se kouknu na jeden díl seriálu v televizi a pak si čtu knížku. Nezdržují mě žádné sociální sítě od učení ani vlastních myšlenek a názorů. Nemám hlavu plnou obrázků a videí, co by se mi míhaly před obličejem.
Chtěla bych chodit do videopůjčoven, povídat si v kavárně s kamarády a nekoukat do displeje. Líbilo by se mi pouštět si ohraná cédéčka a nestarat se vůbec o to, co se zrovna nosí za trendy. Zkrátka jsem se zakoukala do doby, která byla před mým narozením a jsem z toho smutná, protože to nemůžu zažít. Mám opravdový splín.
Nepomáhá mi ani to, když se snažím veškerou technologii a sociální sítě nepoužívat. Ono totiž úplně stačí, že je používají všichni ostatní. Není tedy možné žít si ve svém světě, protože bych byla odříznutá od společnosti a to také není úplně možné a správné. Dívám se na fotky rodičů v mládí, závidím jim a zuřím, protože mě počali do špatné doby.
Podle mě jsem se neměla vůbec narodit
Moje duše se měla narodit už dávno, tohle musí být nějaký omyl. Zažívám denně ten samý pocit. Jako bych se probudila v budoucnosti, které nerozumím. Nechápu, o čem se všichni baví, nebaví mě dnešní zábava. Nejraději si pustím z film z devadesátek a je mi dobře.
Máma mi tvrdí, že je to úplně normální, protože když byla mladá, měla stejné pocity. „Já jsem zase strašně chtěla žít v sedmdesátých letech. Poslouchala jsem hudbu z té doby a měla jsem dojem, že všechny skvělé časy jsou pryč.“ Dodala, že nosila zásadně kalhoty do zvonu.
Chápu, že někteří lidé budou asi v každém desetiletí tvrdit, jak to bývalo mnohem lepší. Já jsem ale přesvědčená, že o současné době si to myslet nikdy nebudu. Není to jen jako u mámy, že jsem prošvihla ty nejlepší koncerty nebo módní trendy. Cítím se opravdu jako na cizí planetě.
Kamarádka mi připravila úžasnou oslavu
Když jsem měla narozeniny, kamarádka pro mě měla překvapení. Uspořádala u nich v domě velkou oslavu, pozvala spoustu spolužáků a přátel, z nichž jsem některé sotva znala. To ale vůbec nevadilo. Všichni přišli oblečení jako v devadesátých letech a hrály se staré pecky.
Nikdo nepoužíval mobil, jen foťák s opravdovým filmem. Byla jsem chvíli v sedmém nebi, lepší dárek jsem dostat nemohla. Ten den jsem zjistila, že nejsem jediná praštěná. Je nás víc, kdo by chtěl zažít ono pomalejší tempo tehdejší doby. Ve více lidech bychom mohli dosáhnout aspoň nějaké změny a inspirace.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
