Eliška (29): Můj manžel raději hrál fotbal, než se staral o dítě. A to ještě není všechno

Rodinné příběhy: Můj manžel raději hrál fotbal, než se staral o dítě. A to ještě není všechno
Zdroj: Freepik

Co s chlapem, který nejeví zájem o rodinu a nepostará se o malou dceru? Eliščin manžel se stále vymlouval na práci a únavu, ale ona zjistila, že ve skutečnosti je všechno úplně jinak.

Jana Jánská
Jana Jánská 20. 06. 2024 17:00

Než se narodila Hanka, náš život byl klidný a pohodový. S Markem (30) jsme měli spoustu času pro sebe – na odpočinek, zábavu a rozptýlení. Když ale přišla na svět naše dcera, všechno se obrátilo vzhůru nohama a já konečně pochopila varování starších párů: „Dítě je opravdovou zkouškou pro manželství.

Můj manžel byl vždy tak trochu kluk

Jeho nedospělost se projevovala nadměrnou zálibou v zábavě a neochotou přijmout výzvy dospělého života. Nic ho netrápilo. Nikdy nedovolil, aby mu problémy kazily dobrou náladu.

Dokud se nenarodila Hanka, líbila se mi jeho hravost. Ale během těhotenství jsem se cítila zanedbávaná. Marek se vůbec nezapojoval do příprav na rodičovství. Nejezdil se mnou na předporodní kurzy, nečetl nic o miminkách, nepomáhal mi kupovat oblečení ani další věci. Když jsem ho požádala o nějakou laskavost – masáž nohou nebo přípravu sendviče – vždy mi řekl, že za chvíli... A pak, jako by se nic nestalo, dál sledoval filmy na počítači nebo listoval svými časopisy o autech.

Často jsem se cítila osamělá, protože ráno odcházel brzy a vracel se až večer. Když jsem měla křeče a bolesti, volala jsem mu, ale on obvykle nezvedal telefon. A když zavolal zpátky, omlouval se a vysvětloval, že byl na schůzce. Věřila jsem, že ho práce pohltila, ale byla jsem naivní. Naivní a stále více frustrovaná, protože když se Hanka narodila, Marek se vůbec nezměnil.

Nechápe, co znamená péče o dítě

První týdny péče o miminko byly sérií nekonečných hádek. Marek nedokázal pochopit, že se všechno změnilo a jeho pomoc je nezbytná.

Eliško, nechci být hrubý, ale nejsi první ženou na světě, která porodila dítě a musí se o něj starat,“ říkal mi často.

Ušetři mě takových komentářů. Starám se o ni, ale odpoledne, když se vrátíš z práce, očekávám tvou pomoc...

Ale já pracuji, protože někdo musí uživit domácnost. A vracím se unavený.

Tak bys mohl aspoň jednou nebo dvakrát v noci vstát k ní.

Proč, když ji kojíš?

Kdybys mi ji aspoň podal, mohla bych ji nakrmit v polospánku. A kromě toho ji v noci také musíme přebalovat. To jsi zatím neudělal ani jednou!

Protože vstávám ráno a celý den řídím auto. Musím být bdělý a odpočatý!“ křičel.

Mluvíš, jako bys pilotoval tryskové letadlo!“ nedala jsem se.

Musel být vyspaný, aby mohl vyjednávat s klienty, řídit auto a... účastnit se fotbalových zápasů, na které jezdil dvakrát týdně. Ani jsem nevěděla, že se na ně přihlásil. Tajně hodil tašku do auta, po zápase se sprchoval v šatně, aby mi nedošlo, že byl hrát. Ale dlouho to neudržel v tajnosti, protože jsem nakonec našla tašku a viděla zpocené oblečení v pračce.

Vím, že sport je důležitý, ale v tak náročných a klíčových rodinných okamžicích mohl fotbal vynechat. Bylo mi líto, že na mě vůbec nemyslel. Že se dokázal uvolnit, zatímco já večer padala únavou...

Zklamal mě a ponížil

Smířila jsem se s tím. Byla jsem přesvědčená, že celý den tvrdě pracuje, takže se musí odreagovat. Trpělivě jsem snášela jeho nepřítomnost, dokud jsem neodhalila krutou pravdu. Jednou, když jsem kontrolovala kapsy jeho kalhot před praním, našla jsem v nich lístek do kina...

Seděla jsem u pračky a přemýšlela, jak mi to mohl udělat. Nevidí, že každá jeho zábava je na můj úkor? Nemohla jsem pochopit, že se mu po nás nestýská, že se mu nechce vracet domů. Brzy jsem se také dozvěděla, že někdy po práci chodí s kamarády na pivo. Zjistila jsem to náhodou. Marek nezvedal telefon, a jeden z jeho kamarádů zavolal k nám domů. Nevěděl, že můj manžel tato setkání tají.

Ahoj, Eli,“ řekl, když jsem to zvedla. „Nemohu se dovolat Markovi. Dnes se máme sejít. Není náhodou doma?

Ne, není,“ odpověděla jsem ohromeně, jakmile jsem znovu nabyla schopnost mluvit.

Dobře, asi mi zavolá zpátky. Ale kdybys s ním mluvila dřív, prosím tě, řekni mu, že jsem volal a že dnes do hospody nepřijdu.

Rozloučila jsem se a zavěsila. Znovu jsem se cítila zklamaná, podvedená a ponížená. Tentokrát jsem se nehodlala držet zpátky. Když přišel domů, všechno jsem mu řekla. Neměl v úmyslu se omlouvat. Naopak, rozzlobil se, že mám nějaké neopodstatněné výčitky, práskl dveřmi a odešel. A znovu mě nechal samotnou s dítětem.

Naše manželství už nebylo stejné

Další dny jsme spolu téměř nemluvili. Špatně jsem to snášela, protože jsem už byla psychicky vyčerpaná z péče o malou. Musela jsem se někomu svěřit, s někým si promluvit. Zavolala jsem tedy jedné z kamarádek. Vyprávěla jsem jí o svých problémech a ona mě trpělivě vyslechla. Nečekala jsem, že rozhovor s ní mě neuklidní, ale spíše rozdrtí.

Musím ti to říct... Jednou jsem byla ve městě nakupovat. Přes den, protože jsem měla volno. Chodila jsem po obchodech, pak jsem šla do kavárny na zákusek. Viděla jsem tam tvého Marka. Seděl u stolu s kávou a otevřeným laptopem. Šla jsem ho pozdravit a když mě uviděl, až nadskočil. Byl nervózní, takže jsem s ním dlouho nemluvila. Myslela jsem si, že pracuje a chce mít klid. Než jsme se rozloučili, koukla jsem mu na obrazovku. Víš... nenápadně. On vůbec nepracoval, byl... jak to říct... na seznamce...

Cože?" vyjekla jsem. To mi ještě scházelo, aby mě podváděl.

Ano, viděla jsem to... Dobře vím, jak ty stránky vypadají, sama jsem je kdysi používala.

No teda! Nevím, co si o tom myslet. Myslíš, že mě podvádí?

To jsem neřekla.

No právě, neřekla jsi... Každopádně díky za informaci, musím jít za Hankou...

Eli... Neumí ocenit, co má, takže...

Snažila se ještě něco říct, ale položila jsem telefon. Nechtěla jsem slyšet víc, protože to obvinění bylo absurdní. Byla jsem na ni naštvaná, ale i na něj. Nejenže chodí do kina, hraje fotbal a pije pivo s kamarády, ale také si prohlíží hloupé weby. Proč? Bála jsem se myslet na to, co tam hledá.

Opustila jsem ho

Jedno jsem věděla - takhle to dál nejde. Jakmile se vrátil, zeptala jsem se ho na tu seznamku. A on místo vysvětlení začal na mě útočit. Byl rozzlobený, že ho špehuji s pomocí kamarádek. A když to začal vysvětlovat, dělal to způsobem, který urážel mou inteligenci. Zřejmě si myslel, že mi může nabulíkovat jakoukoli hloupost.

Na ten web jsem šel jen na chvíli, protože jsem hledal informace o jedné ze svých klientek. Musím o těch lidech vědět co nejvíc, copak to nechápeš?“ křičel. „Proto hledám informace na internetu. To je tak těžké to pochopit?

Nic jsem neřekla, nezasloužil si to. Ztratila jsem trpělivost i naději, že náš vztah ještě půjde zachránit. Věděla jsem, že pro Marka nejsme s Hankou důležité. Nebyly jsme pro něj radostí, ale překážkou. Vzala jsem malou a odjela k rodičům, kteří nás přijali s otevřenou náručí. Zvláště otec, který vždy považoval Marka za spratka.

Marek se několikrát pokusil omluvit, přinesl mi květiny, volal a psal. Ale nevidím v jeho chování odhodlání. I když přijede na návštěvu, chvíli si hraje s malou, pak se ztratí ve svých myšlenkách. Nedokáže si užít její společnost. Nevím, co s námi bude dál. Pravděpodobně se k němu už nevrátím, pokud nedospěje... Jenže nechci čekat. Můj život utíká přímo zběsile...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Související články

Další články