Emil (50): Manželka žije jako poustevnice. Pohrozil jsem jí i rozchodem, ale zdá se, že je jí všechno jedno

Pokaždé, když jdu na pivo, Jana (52) jen pokrčí rameny, pustí si televizi nebo jde žehlit. Nikdy nechodí ven a já si připadám hloupě, že ji nechávám samotnou. Děti se odstěhovaly a já také potřebuji občas někam vyrazit sám.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (49): Kamarádka se dlouho snažila otěhotnět. Teď má deprese, protože v přechodu už ztratila i tu poslední jiskřičku naděje

Manželka bývala s dětmi společenská

Když byly děti malé, jezdili jsme s nimi po výletech a vídali se s přáteli na dovolených i o víkendech. Jak děti rostly a přestávaly mít o naši společnost zájem, moje žena nevěděla, co se sebou. Já si našel koníčky a občas vyrazil s kamarádem na pivo. Jana byla zvyklá být jen s dětmi a žádná přátelství si neudržovala.

To se ukázalo jako špatná taktika, protože ve stáří o novou kamarádku jen tak nezavadí. Alespoň tak mi to Jana říkala a tvrdila, že nikoho nepotřebuje. Jak jsem ji viděl při odchodu do hospody, tak jsem ji potkal i po příchodu. Na gauči u televize nebo u knížky.

Bylo mi Jany líto a pochopitelně jsem ji také občas někam „vytáhl“, ale ona už je zvyklá být skoro pořád doma a ven se jí nechce ani se mnou. Jediný moment, kdy ožívá, je během návštěv našich dětí. To bývá jednou či dvakrát do měsíce, přál bych si, aby to bylo častěji.  

Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (56): Děti vylétly z hnízda a přepadl mě smutek. Myslela jsem si, že mě se to týkat nebude

Jak děti odejdou, žena zas smutně usedne na gauč

Nedá se na to dívat, začínám si připadat, jako bych žil s nějakou vdovou. Radost ze z ní vytratila a já mám černé svědomí, když někam vyrážím. Nedávno jsem potkal mladší ženu, byla to kolegyně mého kamaráda. Povídali jsme si celý večer a já se cítil jako znovuzrozený. 

Byla mimo jiné i moc hezká, ale potěšil mě hlavně veselý svižný rozhovor. Její oči plné života, vyprávění a smích – to je to, co mi s Janou tak chybí. Když jsem pak přišel domů a viděl manželku spát před televizí, bylo mi do pláče. Takhle už dál nemůžeme!

Doufám, že syndrom prázdného hnízda brzy odezní. Hrozí totiž, že se s tou mladou ženou znovu potkám. Začala i sama od sebe psát a já nevím, jak dlouho dokážu odolávat. Janě nechci ublížit, ale připadám si vedle ní jako zombie. Zkusil jsem jí promluvit do duše, ovšem se zlou jsem se potázal. Jana mě seřvala, že nic nechápu, a pak všechno uzavřela hlasitým štkaním.

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (32): Chtěl jsem nezávazný vztah, ale teď mám problém. Moje nová známost u mě začala hnízdit

Prosím příbuzné, aby Janu nějak rozveselily

Už jsem přemlouval svou sestru a dokonce matku. Volal jsem i sestřenici a prosil, aby vzaly Janu do kina nebo do divadla. Ona ovšem všechny tyhle snahy přechází bez většího zájmu. Už mě dokonce napadlo, že svou ženu seznámím s dívkou, co mi pořád píše a doufá, že ji pozvu ven.

To by asi nebyl nejlepší nápad. Zatím ještě vyčkávám, ale brzy se něco změní. Už jsem Janě naznačil, že jsem ochoten uvažovat o odchodu, pokud se nevzpamatuje. Dám jí čas, abych pak neposlouchal její výčitky.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Irma (26): Konečně jsem se odstěhovala od rodičů. Teď mi ale život znepříjemňuje otravná sousedka