
Františka dostala od rodičů dva miliony korun. Aby nemusela mít strach, že nemá finanční rezervu. Stejnou částku dostal i bratr Josef. Jenže Františka tuší, že rodiče ve skutečnosti tak spravedliví nebyli...
Celý život jsem vnímala, že má bratr k rodičům blíž. Neustále si s matkou něco špitali, bavili se a smáli. Takto se v mé přítomnosti matka nechovala. Nikdy neměla potřebu se se mnou bavit o tom, co mě trápí, nebo dělá radost. Vždy to byly hovory praktické.
Spravedlnost evidentně neexistuje
Bratr s manželkou postavili dům a nemuseli prodat ani byt, ve kterém původně bydleli. Prý na vše mají hypotéky, ale to jim moc nevěřím. Bratr i jeho manželka mají normální zaměstnání a normální výplatu. Vychovávají dvě děti, a tak logicky nemají finanční přebytky tak velké, aby byli finančně nezávislí.
Já s manželem máme podobné zaměstnání jako bratr, a přesto si nežijeme tak dobře. Koupili jsme byt a platíme hypotéku. A ještě dlouho budeme. Máme děti tři a jsme rádi, že ušetříme na dovolenou u moře. O tom, že bychom zafinancovali další nemovitost, o tom nemůže být ani řeč.
Bratr umí asi lépe šetřit než já
K tomu, jak bratr přišel k více nemovitostem, mám jednoduché vysvětlení. Museli to financovat rodiče z obou stran. Jinak si to nedokážu vysvětlil. Jsem si jistá, že to celoživotní špitání s matkou přineslo svoje ovoce v podobě tučného tajného daru na stavbu domu.
A aby to nebylo tak okaté, za pár let jsme dostali s bratrem oficiálně stejnou částku. Rodiče si nás zavolali na návštěvu. Požadovali, abychom přijeli sami bez rodin. „Chtěli jsme vás vidět, protože vám chceme dát každému dva miliony. Udělejte si s tím, co chcete, ale rádi bychom, aby ty peníze sloužily k bezstarostné budoucnosti. Abyste nemuseli mít strach, že nemáte na novou ledničku nebo pračku“, uzavřela monolog matka.
Nesmím být příliš zvědavá, nebo přijde hádka
Dál jsme se dozvěděli, že to jsou jediné jejich peníze a víc jich už ani nezdědíme. Prý byt nám oběma připadne na polovinu a prý tímto zajistili v rodině klid a pohodu. No, ale mně se to moc nezdá. Vím, že rodiče dostali hodně peněz z dědictví po rodičích. A nějak mi to matematicky nevychází… nebo vlastně ano, s onou neznámou v podobě tajného finančního daru pro bratra.
Nesmím se tím trápit. Neustále si opakuji, že spravedlnost neexistuje a že jsem dostala hezkou sumu k tomu, abychom jezdili na dovolené a nemuseli otáčet každou korunu. I hypotéku díky tomu splatíme. Takže bych měla být spokojená. Ale nejsem. Nejsem, protože vím, že mě okradli. Vím, že se věci mají jinak. A rodiče mi tím jenom zavřeli pusu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




