Gabriela (58): Na Valentýna jsem poznala lásku svého života. Před deseti lety nás ale krutě rozdělil osud

Pubertou jsem si prošla na konci osmdesátek a rodiče to se mnou neměli lehké. Učila jsem se dobře a odmaturovala na gymnáziu, jen jsem se nehnala do vztahu. Zatímco polovina mých stejně starých spolužaček byla na gymplu těhotná ještě před závěrečnými zkouškami, já neměla ani žádnou známost. Nechtěla jsem ji mít.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (26): Zamiloval jsem se do dívky, která měla ráda hřbitovy. Netušil jsem, že jeden se brzy stane jejím domovem

Zamilovala jsem se přímo na svatého Valentýna

Být klasickým prototypem ženy v domácnosti se mi příčilo. Snad i proto, že jsem byla spíše chlapecký typ a bavily mě věci, které dělali kluci. Mezi kluky jsem také měla spoustu kamarádů, ovšem nikdy žádného nemilovala. A tak mi naši raději hned po maturitě sehnali „skvělé místo“, kde pracovaly jen samé ženy. To v domnění, že se přizpůsobím okolí. Jenže doba se mezitím přehoupla do devadesátek a já si začala leccos nového uvědomovat.

Měsíce v novém zaměstnání ubíhaly a v únoru přišla první nesmělá oslava sv. Valentýna, které jsem se hodlala vyhnout, ale nepovedlo se. „To bude trapas…,“ běželo mi hlavou, když jsem si uvědomovala, jak moc odlišná od kolegyní jsem.

Jenže pak přišlo velké překvapení, protože na podřízené se dorazila podívat i šéfová Elena. Tehdy, na Valentýna, jsem ji viděla poprvé a nemohla z ní spustit oči. Bylo jí v té době sice už přes padesát, ale i tak z ní cosi vyzařovalo, něco, co mě neuvěřitelně přitahovalo. A nemýlila jsem se.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (38): Konečně jsem našla lásku. Že je o dvě generace starší, a ještě ke všemu jde o ženu, mi nevadí

S Elenkou jsme se roky tajně scházely po hotelích

Elena si mě našla v davu sama a daly jsme se do řeči. Úplně jsem cítila, jak mi buší srdce, jak mocně mě ta štíhlá žena s vyčesaným blond drdolem přitahuje. Ten cit byl evidentně vzájemný a teprve doma mi došlo, co se stalo. Nemohla jsem spát a celou dobu se těšila na druhý den do práce.

Za čas jsme spolu začaly chodit. Elena byla vdaná, měla dvě dospělé děti, přesto lásce s mladší ženou odolat nedovedla. Scházely jsme se tajně po hotelích, občas i někam vycestovaly a vždy oslavovaly sv. Valentýna, protože šlo o den, kdy jsme se seznámily. Elenku jsem milovala a nedovedla si představit, že bych o ni někdy přišla. Jenže stalo se.

Mohlo by Vás zajímat:

Terka (42): Svatba se starším přítelem nebyl dobrý nápad. Dnes žiju s dědou, kterého unaví i výlet do Říma

Rozdělila nás vážná nemoc

Píše se rok 2024 a nekomunikujeme spolu už deset let. Začalo to, když Elenka vážně onemocněla a já jí nesměla pomáhat, protože od toho měla rodinu. Její syn Jan mi sice zpočátku zvedal telefon nebo odepsal na email, ale nakonec i to skončilo. Elena, která mezitím zeslábla natolik, že se bez pomoci neobejde, nekomunikuje a její děti ji odstřihly od přátel.

Tvrdí sice, že nechtějí mámu rozrušovat, ale o co se hraje v pozadí, není těžké uhodnout. Dědictví. Tolik se bojí, aby je Elena ještě nevydědila, že ji raději izolovaly od světa, a nejhorší je, že já s tím nic neudělám. Jediné, co mohu, je přežít dalšího smutného Valentýna. Další den, který byl kdysi šťastný, kdysi náš, ale od jisté doby není a nebude, protože se bojím, že Elenku už nikdy neuvidím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (52): Myslela jsem, že mi dceřina lesbická orientace nevadí. Nedávná situace mě ale usvědčila ze lži

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.