Adél (38): Myslela jsem, že syn moji orientaci bere jako samozřejmost. V pubertě se však za mě začal stydět

Můj syn Matěj vyrůstal v harmonické duhové rodině, s mou partnerkou a její dcerou. Ta byla o deset let starší než syn. Naše soužití bylo pro něj zcela přirozené. Oběma nám říkal „mami“. Měl dvě mámy, které ho milovaly, staraly se o něj a vytvářely mu domov. Když mu bylo šest, moje přítelkyně odešla. Zamilovala se. Rozchod byl bolestivý pro nás oba. Z Matějova života zmizela jedna z jeho jistot. Donedávna to bylo jedno z nejtěžších období našeho života. Postupně se ale všechno uklidnilo. Matěj rostl, byl šikovný a citlivý kluk, hodně jsme si povídali. Měla jsem pocit, že jsme to zvládli. Že máme pevný vztah a že už nás nic zásadního nerozhodí.

Alena (29): Krátký sestřih mi přinesl smůlu. Nechápu, proč muži pochybují o mé orientaci

Nový vztah vše komplikuje

Když bylo Matějovi čtrnáct, potkala jsem Kláru. Nebyla to žádná bouřlivá láska na první pohled, jednoduše jsme si byly sympatické, měly jsme blízké názory i zájmy. Rok spolu chodíme, obě jsme opatrné, do ničeho se neženeme, nebydlíme spolu. Matějovi jsem Klárku představila, samozřejmě ve svém věku ví a chápe, jak to mám. Přítelkyně u mě ale zatím spí jen tehdy, když je Matěj u kamarádů nebo u prarodičů.

Myslela jsem si, že to dělám správně. Že syna nezahlcuji, nespěchám na něj. Jenže Matěj se začal měnit. Uzavřel se do sebe, je podrážděný, přestal si se mnou povídat. Má mamka mě uklidňovala: „To přejde, je v pubertě, začíná řešit holky. Trochu o tom mluvil s dědou…“ Ale vše je jinak.

Irina (28): Pravdu o sobě jsem rodičům řekla teprve nedávno. Jejich reakce naplnila mé nejtemnější obavy

Pravda, kterou jsem nečekala

Jednoho večera, když jsme se pohádali kvůli úplné hlouposti, to z něj najednou vypadlo. Všechno šlo ven. „Mami, mně vadí, že jsi lesba. Prostě s tím nedokážu být v pohodě. Chápeš, že to nemusí být jednoduché?“ křičel na mě. Myslím, že křičel úplně poprvé.

Byl to moment, který se mi vypálil do paměti. Ne proto, že křičel, ale proto, jak byl zoufalý. Řekl mi, že má pocit, že kvůli mně zkrátka nikde nezapadá. Že ho ve škole neberou, že je pro všechny podivín, občas si prý i vyslechne nějaké zesměšňující komentáře. V tu chvíli mi došlo, že to, co je pro mě, rodinu i mé přátele už řadu let naprosto přirozené, je pro něj v pubertě obrovská zátěž.

Arnošt (45): Manželce nejsem dost dobrý. Řekla, že bude raději lesba, a odešla ode mě

Láska někdy nestačí

Nezlobím se na něj. Snažím se. Chápu, že čtrnáctiletý kluk řeší hlavně to, jak ho vidí okolí. Ale bolí to. Bolí slyšet od vlastního dítěte, že je pro něj moje identita problémem. Učím se být trpělivá, netlačit a neobhajovat se pořád dokola. Říkám mu, že ho miluji, že má právo cítit zmatek a že tu pro něj vždy jsem a budu, i když se mnou teď nemluví.

Nevím, jak to dopadne. Nevím, jestli mě jednou přijme úplně. Ale vím, že nechci lhát ani se nějak skrývat. Chci, aby vnímal to, že láska a soulad se sebou samotným je jedna z nejdůležitějších věcí na světě, za které bychom se nikdy neměli stydět.

Světlana (26): Coby lesbička se bavím tím, jak si muži a ženy nerozumí. Nenalezitelná gumička mě dostala stejně jako bizarní dárky

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].