Existuje přísloví, že odříkaného chleba největší krajíc. Na matku Gitiny spolužačky Jany jakoby jej kdosi ušil na míru. Ještě, když holky chodily do školy, Jana se doma prořekla, že Gita bude zřejmě na holky, a nastal rámus. Irena dceru ze strachu provdala a na svět přišla vnučka Amálka. Jenže ta své babi nedávno prozradila zásadní novinu…
S Janou jsme byly kamarádky už od první třídy. Rozuměly jsme si a nikdy se spolu nenudily. Přátelství to bývalo pevné a věrné, ovšem jen do doby, než se Jana doma jednoho dne nechtěně prořekla…
Od 12 let jsem věděla, že jsem na holky
Už když mi bylo dvanáct, začala se postupně rýsovat moje odlišná sexuální orientace. Jenže v dobách, kdy se o podobných věcech ještě nemluvilo jako dnes anebo minimálně tak, jak by se mělo, šlo docela o oříšek. Holky ze třídy začínaly řešit, jaký kluk se jim líbí a koho by chtěly za manžela, jen já na všechny koukala skepticky.
Vlastně jsem se při poslechu jejich debat často i pobavila. Stejně staré dvojice, navíc kluk a holka, kdy si ti dva ani nemohou rozumět právě proto, že jsou každý jiný, to mi nedávalo smysl. Jenže co už se nadělá proti většině? Alespoň Jana bývala v těchto věcech moudrá. Když omylem přišla řeč na kluky, vždy celou věc odbyla s tím, že jednou se možná vdá, ale nyní ji to netrápí. Možná bývala tehdy jen nezralá, možná tíhla spíše k asexualitě. Kdo ví.
Zamilovala jsem se do učitelky
To já si city „za rámeček“ nedávala a klidně se svěřila. Líbily se mi totiž ženy a už od 12 let jsem si všímala všelijakých zajímavých hereček. Společné mívaly jediné - vyšší věk. Zatímco já patřila do kategorie náctiletých, ženám mého gusta bývalo klidně i čtyřicet. Nemohla jsem za to, prostě mě přitahovaly.
A když k nám v devítce nastoupila nová chemikářka, zapadající přesně do mého zorného úhlu lásky, zamilovala jsem se, jak nikdy v životě. Byla to sice láska jednostranná, zato na první pohled a já nevěděla, co dělat. Z nouze jsem se svěřila Janě, která mi pomáhala všechno zvládat. Jenže pak přišel nepříjemný okamžik.
Kamarádčina máma mnou pohrdala, pak se jí život pomstil
Jana se totiž o tom nějakým nedopatřením rozpovídala doma před mámou a ta dostala z jejích slov, slušně řečeno, v hlavě „zkrat“. Ukázalo se, že je zapřisáhlý nepřítel všech jiných vztahů než „hetero“ a já jí začala vadit. Pokaždé, když jsme byly u Jany, měřila si mě zvláštním pohledem a zkoumala, co jsem zač, jako bych snad byla zvířátko v zoo.
Zprvu jsem neměla ponětí, oč jde, jenže pak mi Jana řekla, že její máma má se mnou velký problém, protože jí omylem řekla, jaká jsem. Roky ubíhaly, kamarádství pokračovalo, ale už ne jako dřív. Irena si navíc usmyslela, že dceru co nevidět provdá. Prý aby měla jistotu, že ji už nemůže nikdo zkazit.
Jana se hned ve dvaceti provdala za nějakého Jiřího a na svět přišla malá Amálka. Co se našeho kamarádství týká, to se postupně rozpadalo, až se rozpadlo úplně. Přesto když jsem Janu nedávno potkala na ulici, nevěřila jsem svým uším. Malé Amálce už je třináct a své babičce Ireně nedávno svěřila zásadní tajemství. Líbí se jí prý holky a v budoucnu bude mít po boku určitě ženu. Škoda, že jsem nemohla být u toho a Irenin výraz vidět osobně! Zřejmě bych se smíchy neudržela aneb kdo se směje naposled...