Zvládá snad milion věcí najednou a vypadá to, že se ničeho nebojí a nic pro ni není tabu. Otevřeně mluví i o věcech, o kterých mnozí mlčí. Hostem Ženských tabu Báry Hlaváčkové byla talentovaná herečka, zpěvačka a muzikálová hvězda Míša Tomešová.
Míša Tomešová (34) se ještě pod dívčím jménem Doubravová proslavila nejen v seriálu Ordinace v růžové zahradě, ale hlavně muzikálech Robin Hood, Pomáda nebo Horečka sobotní noci na prknech Divadla Kalich. Jejím osudovým se stal Osmý světadíl, kde se seznámila se svým současným manželem, hercem a zpěvákem Romanem Tomešem (37).
Spolu vychovají syny Kristiána (8,5) a Jonáše (7) a velice otevřeně hovoří o svém soukromí. V Ženských tabu tak Michaela zavzpomínala například na to, za jak kontroverzních okolností s Romanem začala chodit nebo jak jí po prosincovém covidu vypadaly vlasy. A novou, značně zkrácenou a prořídlou kštici také bez obalu ukázala na kameru.
Michaela Tomešová o komplexu, který jí způsobila učitelka
Ještě máš pořád strach zpívat sama za sebe, když nejsi v roli? Mě tohle strašně překvapilo, když jsem to o tobě četla, protože zpívání je tvoje profese.
Je
to fakt zvláštní, ale ať už je to zpívání, moderování nebo jakákoliv práce, kterou mám dělat sama za sebe, mám z toho obavu. Znamená to totiž, že se člověk obrovsky odhalí. Přitom já se na jevišti dost odhaluju emočně a někdy i svléknu nějaké oblečení, jako třeba v muzikálu Vlasy, který nás
teď čeká, tam se ale cítím v komfortu, protože jsem to sice já, ale za jiných okolností. Když zpívám sama za sebe, tak jsem nahatá, nemám se
za co skrýt. Navíc mám odjakživa velký problém zpívat před lidmi, i když se tím živím, protože ve druhé třídě mojí mamince učitelka řekla - a já to slyšela - prosím vás, ona
nemá talent, ať už nezpívá.
Pozvala jsi ji někdy do divadla?
Nepozvala, ale vím, že to se dělává. Od jiné naší hlasové koučky, kterou máme v divadle, jsem navíc zjistila, že
takhle se tahle paní profesorka občas chová. A jednou jsem si na ni vzpomněla, když jsem zpívala v O2 areně. Tam jsem si řekla, ty jo, kdyby tady byla! Třeba bych mohla být ještě lepší, kdyby mi tohleto neřekla. Ačkoliv je pravda, že to není jen nějaký blok v hlavě, který mám ze zpívání. Já občas neintonuju a
říkám si, čím to je, že dobře slyším dvojhlasy,
trojhlasy, prostě zvuky zvnějšku, ale sebe ne. No, a zjistila jsem, že mám hůř průchodnou
Eustachovu trubici, protože mám odmalička rozpolcenou přepážku, čímž mám
horší vnitřní sluch. Takže zvnějšku slyším všechno dobře, ale samu sebe
slyším hůř. Vždycky, když mám v uších in-eary, je to skvělé, ale jakmile se mám spolehnout na svůj vlastní sluch, je to
trošku horší.
O seznámení a osudové lásce s Romanem Tomešem
Nedávno se na prkna Divadla Kalich vrátil muzikál Osmý světadíl. To je pro tebe srdcovka, protože tam ses před lety seznámila se svým současným mužem.
Před 14 lety jsme se seznámili. To je zrovna představení, kde jsem si u dvou scén musela cíleně udělat clonu. Řeknu ti
proč. Nejenom proto, že jsme se tam my dva po 14 letech vrátili do stejných rolí - což je také bizár hrát ve 34 letech studentku - ale do rolí mého
bratříčka byli divadlem osloveni moji synové. A oni se toho hrozně chytli,
protože jsou prostě po nás.
Takže hrajete celá rodina.
Takže
tam hrajeme celá rodina. Buďto hraju s Kristiánem, nebo s
Jonášem. Je tam scéna, kdy se dozvím, že ten můj
bráška má leukémii a mám tam s ním dost náročný dialog. Potom přijde písnička, která se mi nezpívá moc dobře, protože je plná emocí a já, kdybych si
neudělala tu clonu, tak bych nezazpívala ani první frázi. Ale je moc krásné být s nimi na jevišti. Musím
říct, že není nic hezčího než vidět, jak je tam to dítě šťastné. Oni
jsou fakt spokojení, že konečně můžou dělat něco jiného než na nás čekat na
produkci.
To zní krásně, ale teď mi řekni, vy jste spolu doma, pak v divadle, nebudu se ptát na ponorku, ale zajímá mě, jestli si s Romanem někdy uděláte chvíli jen pro sebe, abyste šli na rande?
Jo,
to si uděláme, ale mám pocit, že poslední dobou jsme to dost zregulovali. Dřív to bylo potřeba, protože jsme měli období, kdy jsme oba měli tolik práce, že jsme se
viděli jenom ve středu a v prosinci, prostě to nebylo dobré. Teď je
fajn, že kluci už chodí do druhé a třetí třídy, mají spoustu
kroužků a my většinou pracujeme po večerech a o víkendech.
Ale když se zkouší, tak zkoušíš přes den, že jo?
Ano, ale zkoušeli jsme naposledy v létě Osmý světadíl a teď nezkoušíme. Až někdy v lednu bude Romča zkoušet v Karlíně. Takže pokud zrovna nejsem někde na rozhovorech nebo nemám dabing, máme volné dopoledne. Vždycky vypakujeme děti do školy a
většinou si dáme ještě ducánka. To
máme naplánované, že si dáme dvacku, která se občas protáhne na dvě
hodiny.
Já myslela, že jsi taková tryskomyš!
Já mám ráda velmi aktivní život, ale je pravda, že člověk to
musí někde dohnat, protože my pracujeme po večerech, vracíme se téměř každý den domů o
půlnoci a ráno vstáváme v 6:30 do školy.
Tak ten deficit ještě dospíš.
Ten
deficit tam je, takže dospáváme. Pak si jdu třeba zaběhat, nebo jdeme s Romčou na houby. Ten čas si pro sebe
dokážeme udělat, ale přistihli jsme se, že jsme dřív fakt
utíkali, že jsme chtěli být jenom my dva a jeli na wellness.
A teď, když se nám naskytnou tři dny volna, už nepřemýšlíme nad tím, že bychom jeli bez dětí, ale chceme si ten čas užit i s nimi, protože už jsou do
jisté míry samostatné, už jsou to velcí parťáci. Samozřejmě, když jsou děti malé, je to náročnější, musíš
kolem nich lítat, takže odpočinek je potřeba.
Ale ty přesto, co říkáš, jsi jednou měla potřebu se sebrat a odjet sama. O co šlo? Asi jsi sklidila spousta hejtů, protože ženská si odjela sama, máma si odjela sama od dětí...
Hejty ani nebyly.
Nebyly? A co ti to dalo? Našla jsi samu sebe?
Určitě. Naučila jsem se o sobě spoustu věcí, nějaké priority, nad kterými jinak člověk nemá čas přemýšlet, když je s dětmi. Tam jsem najednou byla svobodná a mohla se rozhodovat za sebe. Třeba to byla jen banální rozhodnutí, jako do jaké restaurace půjdu na večeři, když jsem v tom Portugalsku sama. Poprvé, co mám muže a děti, jsem se rozhodovala sama za sebe. Můžu si určit, na co mám chuť, nemusím se přizpůsobovat.
To bylo asi to největší zjištění, že člověk se pořád přizpůsobuje, i tomu
Romčovi. I když já se mu přizpůsobím ráda, ale když má člověk svobodu rozhodování a priorit, tak je to jako velký nádech.
Michaela Tomešová o své nevěře
A ještě jsi byla v Portugalsku, na to já nedám dopustit, protože to je můj druhý domov. Ale já se chci vrátit k těm vztahům, chci se vrátit k Osmému světadílu. V době, kdy jste se s Romanem poznali, kdy jste se do sebe zamilovali - já si to pamatuju, jak jsi tenkrát zářila a řekla, že jsi hrozně zamilovaná - jsi už několik let žila s hercem Milanem Peroutkou. Jaký máš názor na nevěru? Ty jsi přiznala, že jsi Milanovi byla nevěrná a že jsi musela vyzkoušet toho Romana, do kterého ses zamilovala, protože jsi nechtěla Milana, kterého jsi měla fakt ráda, zranit pro nic za nic.
Bylo to těžké, samozřejmě.
Víš, po téhle zkušenosti mě zajímá, jak se díváš na nevěru?
Pro
obě strany to bylo těžké, i pro mě. Vím, že je to bolavé pro Mildu, nebo už je to snad vyléčené. Ale bylo to pro něj bolavé tak, že se se mnou sedm let nebavil, jak jsem mu
ublížila. Na druhé straně Romča byl kluk, do kterého jsem se
strašně moc zamilovala, nebyl to úlet na jednu noc. Milda mi už kdysi řekl, že jestli se někdy rozejdeme, tak se se mnou nebude bavit, že to takhle s bývalými má. Takže jsem o něj nechtěla přijít jako o člověka,
protože jsem věděla, že když to ukončím, že se se mnou nebude bavit. A tak
se i stalo. Opravdu dlouho jsme se spolu nebavili a mně ohromně chyběl. Já Mildu nikdy nepřestala respektovat a mít
ho ráda, mám ho pořád ráda a těší mě, že teď je všechno v pořádku, že se
bavíme i s jeho manželem. Je to všechno moc fajn.
A jak tedy vnímáš nevěru?
Nevěra je záležitost, kterou má každý nastavenou trošku jinak. Někdo za ni považuje líbání, někdo přímo ten akt, ale pro mě je největší nevěra v hlavě. Nějaké fyzično si samozřejmě také nechci představovat. Když si představím manžela, jak něco dělá s někým jiným,
opravdu mi to není příjemné, ale kdyby to bylo fakt jenom fyzické, tak bych si řekla, jo, dobrý, kvůli
něčemu takovému nechci zahodit tu krásnou rodinu, kterou máme. Nejhorší
je, když do toho přijdou city. S tím totiž člověk nemůže nic
udělat, nemůže nic napravit. Když se ten člověk zamiluje, tak ho prostě nechat jít.
Děkuju ti za tahle slova, protože mně se moc nelíbí, když se pak někde někoho ptají a chtějí vědět, je nevěra špatná, nebo ne? Jak jsme si řekli, ono to není tak jednoduché.
Každý to má asi jinak. Já jsem tedy strašně ráda, že my s Romčou máme ten vztah opravdu moc pěkný, že tyhle věci se nám
vyhýbají. Je to asi i proto, že si umíme udělat čas na sebe a sdílíme úplně debilní humor, který chápeme jenom my dva.
Já se vrátím k Milanovi. Je to pár let, co přiznal jinou sexuální orientaci, a má teď manžela nebo registrovaného partnera. Jaké to bylo pro tebe, když jsi zjistila, že je Milan na kluky? Nekladla sis otázku, když byl s tebou, jak moc to bylo skutečné?
Jako jestli jsem něco neudělala špatně? Takhle, pro mě to nebylo žádné velké překvapení, já to tušila už nějakou dobu,
co jsme se s Milanem bavili a on se ještě nevyautoval. Nějakým způsobem jsem to z
jeho komunikace pochopila. Bylo to naprosto přirozené.
To jo, ale mě to zajímá vůči tobě. Víš, jestli sis pokládal otázku, co asi cítil, když byl s tebou v intimních chvílích?
Takhle
jsem to necítila, měla jsem pocit, že tam bylo všechno v pořádku. Možná
zpětně si člověk uvědomí nějaké náznaky, ale v tu chvíli určitě ne. Byli
jsme mladí, neměli moc zkušeností. Spíš jsem si říkala, jestli tím, jak jsem se k němu zachovala, že jsem mu tolik ublížila, jestli jsem k tomu nepřispěla. To mi ale moji kamarádi gayové vyvrátili.
Jako že by byl víc gay.
Jako že mu holka tolik ublížila, že radši bude na kluky. Ale právě ti kamarádi říkali, že ne, že se s tím už člověk narodí. To není, jako že by to někde chytil.
Michaela Tomešová přišla po covidu o vlasy
Kromě atopického ekzému, který tě celoživotně trápí, jsi nedávno bojovala také s vlasy. Nějak ti vypadaly a teď znovu rostou...
A
dneska, protože bojujeme proti tabu, tak mám poprvé rozpuštěné vlasy, bez příčesku. Od té doby, co mi všechny vypadaly nebo všechny... Tak
tři čtvrtě hlavy jsem měla pryč.
Aha.
Říkala
jsem si, co se děje? Měla jsem v prosinci dost špatný covid, fakt hodně
blbej, a do toho Jonášek bojoval s nějakými nepříjemnými zdravotními věcmi.
Takže psychika také.
Hlavně to byla psychika, protože to, že má člověk covid, se dá vydržet. Ale to, že
kvůli tomu musím zrušit asi deset představení a musí za mě zaskakovat kolegyně,
které to nikde nehrály, mě strašně drásalo. Ne ta nemoc sama, kdy jsem nemohla vylézt z postele. Kdyby měl člověk aspoň ten klid...
Ale ty máš tu zodpovědnost.
Já se bála, že zruší představení. Naštěstí se to nějak pokrylo, ale všichni
kolem mě byli ve stresu, o svátcích hráli za mě a já si
uvědomila, že musím trošku zvolnit, nemusím brát za každou cenu
všechno.
Uvědomila sis, že musíš pečovat v první řadě o sebe, abys tady byla pro druhé.
Načež
tři měsíce po covidu mi vypadaly vlasy. To byly chomáče, které jsem si
takhle tahala. Já měla moc hezké vlasy. Zpětně si říkám, proč jsem na ně vždycky nadávala. Tak jsem se vložila do rukou Judity Halvové (odbornice na tradiční čínskou medicínu - pozn. red.), chodila na akupunkturu,
pila hrozně hnusné odvary, které ale strašně
pomáhají, a pak jsem začala chodit, a to je můj jediný invazivnější zákrok, na mezoterapii. To jsou injekce do hlavy, a
musím říct, že mi to krásně začalo růst, že ty vlasy se nějakým
způsobem zmátořily.
Co dalšího prozradila Míša Tomešová v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou
- Proč by nešla do Survivora
- Jaká z jejích profesí je jí nejbližší
- Co jí pomáhá proti atopickému ekzému
- O tom, jak je to s penězi v divadle
- Proč je zrovna v tom nejhorším věku pro muzikál
Na fotografie Míši Tomešové i s jejím manželem a syny se můžete podívat v naší galerii.








