Tragické hledání ráje: Příliš šťastní myšáci ztratili zájem o samice, věnovali se kolegům

Utopie je chápána jako ideál šťastné společnosti. V utopii chybí války, hlad a problémy, které musíme každodenně řešit. Navíc je pro všechny dostupná lékařská péče a všichni žijeme spokojeně. Otázkou je, zda bychom to zvládli. A právě na to se John Calhoun snažil najít odpověď.

Mohlo by Vás zajímat:

Experiment ve stínu gilotiny: Francouzský lékař zjistil, jak dlouho člověk po setnutí hlavy ještě vnímá

Přípravy na utopii

Cílem Calhounova pokusu bylo zjistit, jak se chovají živé organismy v omezeném životním prostoru. Pro myši postavil speciální klec, která byla vybavena neomezeným přístupem k potravě, vodě a materiálům, z nichž si mohli stavět hnízda. Teplotu udržoval na dvaceti stupních Celsia. Na první pohled se to jevilo jako hotový ráj. Dokonce myším ani nehrozilo nebezpečí ze stran predátorů či nějaká nemoc. Stálá veterinární kontrola byla samozřejmostí. Jediným negativem byl prostor. Klec pojala maximálně 3840 jedinců.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený PONS (@wangxian_whattheheck)

Vše začalo v červenci roku 1968. Tehdy se do klece nastěhovali čtyři samci a čtyři samice. První fáze s názvem Adaptace trvala 104 dní. Myši si zvykaly na “spolubydlící" a nové prostředí. Nejprve mezi nimi panovala nejistota, pak ale k sobě našli cestu a začali si ve speciálních boxech stavět hnízda, v nichž se jim narodili první potomci.

Druhá fáze trvala od 105. do 314. dne experimentu. Každých pětapadesát dní se populace hlodavců zdvojnásobila. Vymezily se také role. Dominantnější páry měly početnější potomstvo. Socializace probíhala na výbornou. Jenomže pak se situace změnila. Silnější jedinci začali stárnout, a naopak těm slabším se začala zvedat porodnost. Nakonec hráli, alespoň co se počtu týče, ve stádě prim právě oni.

Mohlo by Vás zajímat:

Zrůdný nacistický experiment: Jak vypadalo mučení mořskou vodou v koncentračním táboře Dachau?

Konec myší utopie

Třetí fáze trvala od 315. do 559. dne pokusu. V tomto okamžiku myší populace dosáhla svého vrcholu (2 200 jedinců). Logicky by se měla zvýšit porodnost. Jenomže nastal pravý opak. Samci se stali pasivními. Začali se starat jen o jídlo a spánek. Pokud měli chuť si takzvaně zaskotačit, volili homosexuální styk. Samice byly zase velmi agresivní, hlavně v období kojení. Často se také vůči potomkům chovaly velmi násilně. Suma sumárum, každá myš se začala starat jen sama o sebe.

Pak nastala poslední fáze, která byla nejhorší. Zároveň šlo o nejdelší období - od 560. do 1588. dne. V této etapě předčila úmrtnost přírůstky. Poslední myš se narodila v den s pořadovým číslem 600. Poslední páření se zastavilo na číslovce 920. Zato byl dostatek takzvaných krásných jedinců. Šlo o samce, kteří dbali pouze na spánek, jídlo a dokonale upravenou a čistou srst. Opačné pohlaví jim nic neříkalo, stejně jako obrana teritoria a posílení vlastní komunity. Postupně celá populace vymřela.

John Calhoun pokus ještě několikrát zopakoval, vždy se stejným výsledkem. Dopadli by lidé stejně? Stali by se kvůli dostatku a hojnosti samolibými a lhostejnými ke svému okolí? Znamená to tedy, že si máme raději ponechat současný stav společnosti a nehnat se za “světlejšími zítřky”? Je utopie ve skutečnosti cesta do pekel?

Mohlo by Vás zajímat:

Ruský spánkový experiment: Vězni se měli proměnit v děsivé příšery bez špetky lidskosti

Zdroje informací:

Wikipedia.org: John B. Calhoun

Ciekawostkihistoryczne.pl: Mysia utopia Johna Calhouna