Vladimír (39): Mám rád jen jedno z našich dvou dětí, mojí chybou se může rozpadnout rodina

S manželkou Mirkou jsme vždy plánovali rodinu. Přáli jsme si dvě děti, nejlépe holčičku a kluka. Naše přání bylo vyslyšeno a narodila se nám dvojčata Natálie a Vašek.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (33): Manžel se nezajímal o mě ani o děti. Tak jsem to vyřešila po svém

Dceru jsem nevnímal

Už od kolébky jsem cítil, že k Vaškovi mám blíž. Žena mě uklidňovala, že to tak není, že se to časem vyrovná. Se synem jsem mohl trávit klidně i celou noc, když plakal, zpíval jsem mu, utěšoval ho a dýchal jsem pro něj. Dceru jsem nedokázal ještě 4 měsíce po narození vzít ani do ruky.

Lhostejnost rostla

Místo toho, abych se snažil si cestu k dceři najít, byl jsem jen se synem. Veškerou moji pozornost měl jen on. Dcera jako kdyby nebyla. Bohužel, žena si toho byla už plně vědoma a snažila se mi nejdříve nenásilně dceru podstrkovat. Když byl dětem přes rok, manželka mi řekla, že musím svoji lhostejnost prolomit a začít se Natálce věnovat. Obě děti jsou tvoje, tak se tak chovej. Tuhle větu jsem slyšel snad denně. Šel jsem s nimi tedy na hřiště a tam, nejspíš poprvé, jsem dceru vzal za ruku.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (33): Přítel se se mnou nechce milovat. Od porodu je moje tělo tabu

Bojí se mě vlastní dítě

Následek toho, že jsem se dceři nevěnoval, ale na sebe nenechal dlouho čekat. Natálka se mě začala bát. Stačilo, aby mě viděla, už hrozně plakala, ještě horší to bylo, když jsem na ni promluvil. Situaci jsem celou otočil, že to je dcera, kdo mě nemá rád. Doma začalo peklo. Zatímco syn nás bral oba stejně, dcera mě odmítala a já nevěděl, jak svoji chybu napravit. S manželkou jsme se hádali denně, téma hádky bylo stejné. Natálie v mé přítomnost jen plakala, odmítala se i najíst, pokud jsem byl poblíž. Mirka z toho byla velmi smutná, prosila mě, ať odjedeme na týden na chatu, jako rodina, že by změna prostředí mohla pomoci.

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (27): Přítel si strašně přál dítě, já chtěla počkat, ale nakonec jsem svolila. Teď jsem nešťastná

Chci vzít syna a odejít

Situace už byla neúnosná. Už nebylo ani možné, abych šel s dětmi sám ven. Dcera se doma chytla dveří a za velmi hlasitého křiku se mnou odmítala odejít. Začaly se mi v hlavě honit myšlenky, že nejlepší bude, vzít syna a na nějakou dobu se odstěhovat. Zdálo se mi to jako nejlepší řešení, abychom mohli žít klidný život. Svůj návrh jsem ženě podal s tím, že bude ráda, přeci i jí se určitě uleví od věcných hádek a pláče. Spletl jsem se. Dala mi jasně najevo, že pokud odejdu, už se nikdy nemám vracet a že se postará o to, aby Vašek zůstal v její péči. Doporučila mi, abych svůj problém řešil s odborníkem. Mám pocit, že to ale bude k ničemu.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.