Facebook
Instagram
Setnutí hlavy neboli dekapitace byla ve středověku pěkně krvavá záležitost. Někdy se popravčímu nepodařilo oddělit hlavu od trupu hned napoprvé, a tak musel celou proceduru opakovat. Pak lékař Joseph Ignace Guillotin prosadil rozšíření gilotiny. Znamenal ale rychlý proces i okamžitý konec života?
Doktor Joseph-Ignace Guillotin prezentoval gilotinu, kterou ovšem nevynalezl, jen vytáhl z historie, jako nejhumánnější popravčí zařízení. Díky ostré čepeli byla hlava useknutá během několika vteřin. Stal se z toho výnosný byznys. Lidé sledovali popravy jako divadlo, obchodníci si zase namastili kapsy prodejem suvenýrů. O gilotinu se však nezajímal jen prostý lid, ale také vědci a lékaři. Proč?
Záhada mozkové aktivity
Je možné, aby člověk po dekapitaci ještě na krátký čas vnímal okolí? Tuto otázku si kladlo mnoho odborníků. Výzkum došel k jednoznačnému závěru. I když je hlava oddělena od trupu, neznamená to, že by se elektrická aktivita v mozku ihned zastavila.
Totéž platí i v případě klinické smrti. Lékaři v New Yorku zjistili, že v posledních okamžicích života je aktivita mozku mnohem silnější než za života. Toto může vysvětlit i to, proč lidé vidí ono přízračné světlo na konci tunelu, anebo prožívají mimotělní zážitky, kdy se třeba vznášejí nad operačním sálem a pozorují sami sebe.
Pokus s useknutou hlavou
Vše samozřejmě začalo příběhy, jejichž pravost nelze spolehlivě prokázat. Nicméně jeden z nich popisuje zvědavého francouzského lékaře Gabriela Beaurieuxe, který měl v roce 1905 provést jednoduchý experiment. Když spadla hlava popraveného vězně Henriho Languilla do koše, zavolal na něho jeho jménem.
„Viděl jsem, jak se oční víčka pomalu zvedají, bez jakýchkoli křečovitých kontrakcí. Vypadalo to zcela normálně. Jako byste hovořili s člověkem, který se zrovna probudil či byl vytržen ze svých myšlenek,” napsal Beaurieux. Zároveň podle webu Discovermagazine.com odhadl, že mozek vnímá ještě 25 až 30 sekund po dekapitaci. V jiném případě měl zase kat zvednout useknutou hlavu mladé ženy, která zavraždila jednoho z vůdců revoluce, a vrazil jí facku. Očití diváci pak přísahali, že na ženině tváři viděli naštvaný výraz.
Krysy na gilotině
Fenomén zbytkového vědomí po setnutí hlavy je vlastně velmi obtížné studovat, a to hlavně z etických důvodů. Vědci z univerzity Radbound v nizozemském Nijmegenu se proto rozhodli provést tento experiment na krysách. Po dekapitaci jim změřili mozkové vlny pomocí EEG. A dospěli ke stejnému závěru. Hlava skutečně ještě několik sekund poté vnímala. A jak tomu bylo u lidí? Pomysleli si třeba v tu chvíli: „Tak a je to. Už to mám za sebou...”
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Guillotine
Deník.cz: Klinická smrt? Podle vědců je mozek aktivnější než za života
Grunge.com: The creepy reason people remain conscious after being decapitated
