Gayové v Buchenwaldu: Smích dozorců a oblečení po mrtvém, vzpomíná na prožité peklo Rudolf Brazda

Gayové v Buchenwaldu: Smích dozorců a oblečení po mrtvém, vzpomíná na prožité peklo Rudolf Brazda
Zdroj: Wikimedia Commons/Jean-Luc SCHWAB, CC BY-SA 3.0
Všichni vězni se museli po příjezdu do Buchenwaldu svléknout donaha a podrobit se dezinfekci.Pak jim byl přidělen mundúr s trojúhelníkem, jehož barva určovala do jaké skupiny patří (politický vězeň, Žid, homosexuál...)Na vzbouřence čekala v Buchenwaldu poprava.Když na konci války osvobodili tábor Buchenwald Američané, role se obrátily. + 3 fotky+ 4 fotky

Rudolf Brazda skončil v Buchenwaldu 8. srpna 1942. Byl jedním z asi stovky vězňů, které v táboře drželi na základě zákona 175, jenž nacisté využívali k pronásledování homosexuálů. Jak vypadaly jeho první chvíle za ostnatým drátem?

Kamil Šivák
Kamil Šivák13. 02. 2022 15:30

Rudolf Brazda a další muži byli do koncentračního tábora Buchenwald odvezeni na korbě nákladního auta. Po příjezdu je stráže začaly hnát dlouhou ulicí, které říkali Caracho-Weg, až k táborové bráně s masivní dřevěnou strážní věží. V tom okamžiku schytávali vězni rány pažbami pušek a obušky. Mnozí z nich měli po chvíli zakrvácené celé oblečení.

Desinfekce v koncentračním táboře Buchenwald

Homosexuály si v Buchenwaldu vzal na ”starost" Hauptscharführer Stolberg. Rudolf vzpomíná, jak stál na obrovském štěrkovém nádvoří, a absolutně netušil, co se s ním bude dít. Vězni se museli seřadit s rukama sepjatýma za šíjí. Za nimi byla brána s nápisem “Každému podle jeho zásluh”. Četlo se to zevnitř, aby to každý viděl. Napravo a nalevo od brány byl třímetrový plot z ostnatého drátu napájený 380 volty. Před sebou měl šest řad dřevěných baráků, mezi kterými musel nyní běžet k ploché kamenné budově, v níž se nacházela takzvaná dezinfekce.

Za neustálého křiku esesáků se museli všichni svléci donaha. Veškeré osobní věci jim byly odebrány. Rudolf měl na sobě jen čepici, sako, košili, kalhoty, spodní prádlo, ponožky a boty. Víc nic. Vše předal vězni (jinak též funkcionáři), který oblečení zapsal. Poté jim bylo oholeno veškeré ochlupení a vlasy. Stráže jen stály opodál a řvaly smíchy. „Byla to velká místnost s barelem, v němž byla voda a nějaká dezinfekce. Museli jsme se do toho ponořit nazí. Nějaký esesák mě popadl za hlavu a strčil mi ji pod vodu,” cituje Rudolfa polský web Wielkahistoria.pl. „Udělalo se mi špatně, a tak jsem začal lapat po dechu. Když jsem se vynořil, strhl mi z krku zlatý křížek. ‘Takže panbíčkář, jo?’ křičel. Neodpověděl jsem, proto mne nechal na pokoji." Křížek už nikdy neviděl...

Vězeň číslo 7952

Po této proceduře byli vězni nahnáni do skladu s oblečením, kde většinou pracovali vlivní političtí vězni. Každý dostal pruhovaný mundúr a trojúhelník, jenž ho zařazoval do určité skupiny. Rudolf měl růžový s písmenem T, narodil se v Německu, jeho rodiče byli ale Češi. Tomu odpovídala i kvalita oblečení. To nejlepší shrábli političtí vězni. Ti byli navíc podřízeni přímo esesákům, dostávalo se jim tak lepšího zacházení a měli přístup k potravinám.

A co vyfasoval Rudolf? Kromě mundúru, jenž měl předtím na sobě nějaký Žid, kterého v táboře zavraždili, taky dřeváky, hadr nahrazující ručník, hliníkovou misku, hrnek a lžičku. A k tomu plechový průkaz, který musel nosit na viditelném místě. Byl to jeho identifikační průkaz. Už nebyl Rudolf Brazda, ale vězeň číslo 7952.

Homosexuálové v koncentračním táboře Buchenwald

V Buchenwaldu bylo něco okolo stovky gayů. Přestože se Rudolf s několika z nich setkal, nevyvinulo se mezi nimi žádné pouto. „Byli strašně zoufalí. Maximálně spolu prohodili pár slov,” dodal Brazda. Bydleli však spolu, a to v trestním táboře, jenž byl od zbytku tábora oddělen dalším plotem. Téměř všichni museli pracovat v lomu. Nacisté doufali, že při této práci zemřou. Rudolf měl ale to štěstí, že jako vyučený pokrývač byl přidělen do skupiny, která se starala o údržbu tábora.

Těsně před osvobozením tábora byl Rudolf vybrán na pochod smrti. Kupodivu se nad ním slitoval jeden ze strážců a ukryl ho do zvířecí ohrady, kde musel strávit dva týdny, než do Buchenwaldu dorazili Američané. Po válce se usadil na východě Francie. V padesátých letech se seznámil s etnickým Němcem Edouardem Mayerem, se kterým žil až do jeho smrti v roce 2003. On sám pak zemřel 24. června 2012 ve věku 88 let.

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Rudolf Brazda 

Wielkahistoria.pl: Pierwsze chwile w KL Buchenwald. Już w trakcie rejestracji esesmani bezlitośnie katowali więźniów 

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Související články

Další články