Facebook
Instagram
První političtí vězni prošli branou koncentračního tábora v Dachau 22. března 1933. V následujících letech, až do jeho osvobození americkou armádou v roce 1945, zde zemřelo více než 26 000 lidí vyčerpáním, na všudypřítomné nemoci, ale byli také mučeni a popravováni...
Jsou výročí, která si připomínáme rádi, a pak i taková, na která bychom nejraději zapomněli. Na události druhé světové války, jež připravila o život miliony lidí, ale zapomínat nesmíme. Jedním z míst, kde umírali nevinní vězni, byl také koncentrační tábor Dachau, jehož bránou prošli první nešťastníci 22. března, a to dokonce už v roce 1933. Tedy několik let před začátkem druhé světové války.
Vzor pro Hitlera
Koncentrační tábor Dachau nebyl plánován a ani využíván jako vyhlazovací, což ale neznamená, že by tady vězni neumírali. Co na tom, že v jeho areálu nebyly plynové komory, když zabíjely všudypřítomné infekční choroby, hlad a vyčerpání, a když i tady nacisté popravovali. Původními vězni, pro které byl tábor vybudován, byli političtí protivníci tehdejšího německého režimu. Projektant tábora Theodor Eicke se svojí prací Adolfu Hitlerovi zavděčil natolik, že byl jmenován vrchním inspektorem všech koncentračních táborů. A ten v Dachau posloužil jako vzor pro stavbu dalších míst podobných peklu.
Utrpení na každém kroku
V době druhé světové války se koncentrační tábor v Dachau dál plnil těmi, kdo si dovolil byť jen náznakem nesouhlasit s oficiální nacistickou ideologií, ale přibyli k nim, stejně jako i všude jinde, pronásledovaní Židé, homosexuálové, invalidé i skuteční zločinci. Svoji budovu tady měli také představitelé církve, kterých táborem prošly na tři tisícovky. „Nepřátel” zřízení bylo mnoho a místa v koncentračním táboře nedostačovala. Jeho zřizovatelé si s tím ale hlavu nelámali, a tak se v prostorách, které měly sloužit pro pět tisíc vězňů, tísnilo v nepředstavitelných podmínkách až šestkrát více lidí. Koneckonců vždyť už stavitel tábora prohlašoval, že vězni musí neustále trpět...
Popravy na denním pořádku
Koncentrační tábor Dachau měl kromě hlavní části také vlastní krematorium, jehož branou prošlo dovnitř, a nikoliv už ven přes 26 tisíc bezmocných lidí. Probíhaly tady také lékařské experimenty, nechyběl ani prostor pro popravy vězňů, kteří si dovolili vzpříčit se zvůli dozorců nebo se zkrátka některému z nich znelíbili. Někteří sem byli dokonce na popravu přiváženi – a neměli samozřejmě žádné dovolání. Utéct odtud přitom nebylo možné. Tábor byl samozřejmě obehnán ostnatým drátem, příkopem a na sedmi místech stály strážné věže, z nichž služba viděla na celý tábor. Nebylo úniku.
Vyčerpání a tvrdá práce
Tábor byl vybudován v areálu dřívější muniční továrny. V průběhu války pak bylo rozhodnuto o jeho rozšíření a na stavební práce byli samozřejmě využíváni vězni. Likvidace zbytků továrny a výstavba nových budov trvala přibližně rok a stála nespočet životů těch, kteří nevydrželi nelidské podmínky a pracovní tempo.
Epidemie tyfu
Zprvu šlo o ryze mužský tábor, ale v roce 1944 byla otevřena i jeho ženská část. První ženy sem přijely z Osvětimi. Pak se válka pomalu začala blížit ke svému konci, a když to Němci vytušili, podmínky vězňů se v té době ještě zhoršily. Protože Dachau leželo nedaleko Mnichova, v německém vnitrozemí, právě sem potřebovali nacisté převézt co nejvíce vězňů z táborů „ohrožených osvobozením”. Do již tak přeplněného koncentračního tábora přijížděly transporty vyčerpaných nemocných lidí na pokraji smrti, a tak se nelze divit, že se zde během krátké doby rozšířila epidemie tyfu. Hygiena neexistovala, jídlo nebylo, lidé umírali doslova všude. A to až do osvobození tábora.
Konec Dachau
Vytoužená pomoc přišla 29. dubna 1945, kdy se Američanům podařilo přimět velení Dachau, aby se vzdalo a vyvěsilo bílou vlajku. Do tábora s americkými vojáky přišli také zástupci švýcarského Červeného kříže. Pro zajatce, kterých tam v té době bylo kolem 42 tisíc, to sice představovalo naději na přežití, ale epidemie tyfu zabíjela nemilosrdně dál. Generál Dwight D. Eisenhower vydal zprávu, v níž uvedl: „Naše síly osvobodily a vyčistily nechvalně známý koncentrační tábor v Dachau. Bylo osvobozeno přibližně 32 000 vězňů; 300 strážců táborů SS bylo rychle zneškodněno.“
Opravdu nikdo nic netušil?
Američané, kteří převzali kontrolu nad táborem, byli stavem vězňů i podmínkami, v nichž žili, šokováni natolik, že se někteří z nich rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou a odplatit tyranům tak, jak uznali za vhodné. Po válce byli někteří obviněni ze špatného zacházení s německými vězni, vyšetřování ale bylo pozastaveno na příkaz generála Pattona, který se stal guvernérem Bavorska.
Počet mrtvých dozorců a dalších pracovníků tábora se liší podle zdrojů, z nichž jsou čerpány, a to od patnácti až po několik stovek. Osvoboditelé tábora následně do areálu odvedli překvapené místní obyvatele, kteří se často dušovali, že o zvěrstvech, jež se děla za ostnatým drátem, nic netušili. Je to ale vůbec možné?
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Koncentrační tábor Dachau
Wikipedia.org: Dachau concentration camp
Holocaust: Dachau
Kz-gedenkstaette-dachau.de
