Facebook
Instagram
Josefína, velká životní láska Napoleona Bonaparta, nebyla věrná a ani nepatřila k nejkrásnějším. Sňatek s ní byl opravdu z lásky a navíc mu přinesl i neobvyklý dar – velení francouzským vojskům v Itálii. Od koho dostal takovou pozornost? Od Josefínina milence…
I velcí světoví vůdci jsou jen lidé a mají svoje city. Stejně na tom byl vojevůdce, státník a později také francouzský císař Napoleon Bonaparte. Jeho vztah k ženám, a to i těm vlastním, byl (jemně řečeno) velmi zvláštní. Jeho první a také osudovou manželkou se stala Josefína, tedy Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie z Martiniku. Jestli je možné o někom prohlásit, že je to rozporuplná osobnost, pak to byla právě Josefína.
Šlechtična, nebo dělník z plantáže?
Josefína pocházela ze šlechtického rodu, ale majetek neměla, protože její rodina zchudla. I když se jednalo o rodinu urozenou, mladá žena, jež vyrostla na třtinových plantážích, měla spíš zvyky prostých venkovských dívek než dámy z vyšších kruhů. Byla také vlastně krásná, ale jen do té doby, než otevřela ústa. V té chvíli se odhalily její zčernalé a zkažené zuby, které ale byly na Martiniku vinou přílišné konzumace cukru prakticky normou.
Josefína se do Paříže nehodila
Když se otec rozhodl Josefínu dobře provdat, odvezl ji do Paříže, kde si ve svých 16 letech skutečně vzala za manžela vikomta Alexandra de Beaujarnais, který si původně pomýšlel na její sestru. Ta ale zemřela, a on vzal zavděk Josefínou. Nikdy se ale nesmířil s jejím hrubým chováním, zejména ve srovnání s ostatními dámami v tehdejší společnosti. Manželství, ze kterého se přece jen narodily dvě děti, se brzy rozpadlo. Pro Josefínu to byl vlastně dobrý krok.
Konečně dostala vychování
I když na rozvod nedošlo, s mužem už nežila a mladá matka–samoživitelka pobývala s dětmi v klášteře, kam směřovaly ženy s podobným osudem. A právě tady se jí konečně dostalo vychování, jaké se čeká od šlechtičen. Od té doby pro ni byl život ve společnosti, do které díky svému rodu patřila, mnohem jednodušší. Když už měla otevřené dveře do mnoha bohatých rodin, přišla její chvíle.
Uměla se postarat...
Inteligentní žena věděla, jak zabezpečit sebe i své děti. Dokázala se vlichotit do přízně bohatých mužů a ti pak ochotně platili všechno, co bylo potřeba. Není nutné připomínat, že ženy v Josefínině okolí měly na její „výdělečnou činnost” svůj názor. Josefína byla ale na druhou stranu ochotná pomáhat, kdekoliv a kdykoliv to bylo potřeba. Svoji pověst tak zachraňovala alespoň touto cestou.
Manžel pod gilotinou
Revoluce v roce 1794 jí moc štěstí nepřinesla. Byla stále manželkou šlechtice a sama šlechtičnou podle rodu, a tak stejně jako ostatní jim rovní, šla rovnou do vězení. Zatímco její manžel zaplatil svůj původ životem, Josefína přežila, i když na dlouho otřesená. Přišly ale lepší časy a ona se vrátila ke svému dřívějšímu životu a známostem, které ji dokázaly zabezpečit, než přišel osudový den a seznámení s Napoleonem Bonapartem. O šest let mladší muž se do ní zamiloval na první pohled a nedal jinak, než že bude svatba. Rozhodně na tom netratil. Mezi svatebními dary bylo i místo velitele vojsk v Itálii, které dostal od bývalého milence své nevěsty. Jiná doba, jiné zvyky.
Nemyjte se, jedu domů
Napoleon sice Josefínu miloval celým srdcem, ale pro ni to byla hlavně výhodná pozice manželky. Rozhodně se nehodlala nechat jakkoliv omezovat – třeba v takové z jejího pohledu drobnosti, jako byly styky s bývalými nebo i novými milenci. Kdo by se mohl vojevůdci divit, že s tím nebyl spokojen? I přes to všechno ji ale mocný muž miloval a svoji lásku jí neváhal vyznávat ani z vojenských výprav. Díky tomu se zachovaly i jeho velmi intimní dopisy, z nichž je jasně cítit, jak moc mu milovaná žena chyběla. Je v nich ale i něco jiného – v jednom dopisu například Josefínu žádá, aby se nemyla, protože on už bude brzy doma. Můžeme si jen domýšlet, co se dělo po jeho návratu. Nebo raději ne...
Láska tentokrát nezvítězila
Nakonec se ale Josefína přece jen trochu usadila, a to ve chvíli, kdy se její muž stal císařem a ona císařovnou. Přijít o takové postavení se jí nechtělo a navíc měla najednou tolik povinností, že na nějaké zálety zkrátka nezbýval čas. Ani tak se ale manželům Bonapartovým nepodařilo zplodit potomka, kterého si jeho císařská milost tolik přála. Milovaná Josefína se znovu zmítala na hraně mezi nuceným odchodem a možností ještě chvíli se udržet na trůnu pro císařovnu. Pro manželství hrála už jen Napoleonova láska k ní, proti v podstatě všechno ostatní. A tak to také skončilo tak, jak to skončit muselo – v roce 1809 došlo k rozvodu a Napoleon se záhy nato znovu oženil, tentokrát prý hlavně kvůli zplození mužského nástupce. Podařilo se.
Zakladatelka úspěšného rodu
A Josefína? Odstěhovala se na venkov nedaleko Paříže, pěstovala růže a žila z poměrně štědrých Napoleonových darů. Zemřela pět let po rozvodu v padesáti letech, ale její rod žil dál, a to velmi úspěšně. Dcera se stala manželkou Napoleonova bratra, jejich syn císařem Napoleonem III. a vnučka se stala brazilskou císařovnou. Obhroublá dívka se zvyky plantážních dělníků, se zkaženými zuby a pramalými hygienickými návyky tak nakonec přece jen zvítězila – alespoň pro příští generace.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Napoleon Bonaparte, Joséphine de Beauharnais
E. J. Knapton: Empress Josephine
