Facebook
Instagram
Bernardine Eugénie Désirée Clary (8. listopadu 1777 – 17. prosince 1860) se narodila ve francouzském městě Marseille do rodiny bohatého obchodníka s bavlnou a provozovatele manufaktur. Navštěvovala klášterní školu. Byla to bystrá, hezká dívenka, která vždy měla svůj názor. Jistě by se provdala za milého mladého chlapce na úrovni, kdyby se jí do cesty nepostavila Francouzská revoluce a hlavně Napoleon Bonaparte.
Bylo jí teprve jedenáct let, když vypukla Francouzská revoluce. A tak se vrátila ze školy domů, další léta jsou nejasná. Krátce po revoluci její otec zemřel a hlavou rodiny se stal její bratr Etienne. Bohužel však vyšlo na světlo, že se otec před revolucí ucházel, byť neúspěšně, o šlechtický statut. To stačilo na bratrovo zatčení. Šla se za něj přimluvit, uspěla a navíc potkala Josefa Bonaparte, Napoleonova bratra.
Ruka v rukávě
Eugénie mu byla vděčná, a tak ho jako poděkování přivedla představit domů. Odtamtud již odcházel okouzlen její sestrou Julií. Netrvalo dlouho a konala se svatba. Nutno podotknout, že v této době byli ještě Bonapartovi v očích “pravých Francouzů” pouhými přistěhovalci z Korsiky, i když již zastávali některé významné vojenské úřady. Když se tedy začal Eugénii dvořit Napoleon, rodina z toho zrovna nadšena nebyla. Jeden Bonaparte prý v rodině stačil.
Láska je láska …
Ona byla "zaláskovaná", on možná také, ale její rodina neměla stejný názor. Přesto se mladý pár zasnoubil. Zasnoubení však trvalo pouhých šest měsíců. Možná ji opravdu miloval, jenže rodina a láska u něj nebyly na prvním místě, měl vyšší ambice. A pak přišla Paříž a koho Paříž nezmění? Navíc zde potkal někoho, kdo sdílel jeho vášeň pro dobývání. Jistou Joséphine de Beauharnaise.
Místo na slunci je místo na slunci…
Díky kontaktům Joséphine se z mladého “bezvýznamného” generála najednou stala vážená osobnost, která má vizi. A tak trochu mimo svět, v němž žila Eugénia. Pro Napoleona už najednou nebyla důležitá. Proto se s ní záhy rozešel a roku 1796 si vzal Joséphine. Asi cítil vinu, a tak si vzal za úkol provdat bývalou snoubenku za vhodného francouzského důstojníka. Nejlépe generála. Tím se měl stát francouzský generál Mathurin-Léonard Duphot, který však byl zabit krátce před svatbou. Jejich zasnoubení však Desiree později popírala.
Chtěl jí dohodit generála, dohodila si jiného
Dalšího nabízeného generála odmítla, ale toho následujícího Jeana Baptiste Jules Bernadotte, již ne. Svatba se konala 17. srpna 1798 a šlo o občanský sňatek, navíc s manželskou smlouvou, která Eugénii zajišťovala finanční nezávislost. 4. července roku 1799 se narodil jejich jediný potomek, později známý jako Oscar I.
Švédský trůn postrádá dědice
Generál Bernadotte byl také velmi ambiciózní muž. Zprvu se zdál být loutkou rodiny Bonaparte, ale později se ukázal spíše coby ten, který řídí scénu. Dokázal balancovat mezi tím být podřízeným, zatímco využíval informace z obou stran. Jak od své ženy, tak od svého nadřízeného Napoleona. Po bitvě u Slavkova v prosinci 1805 získal Bernadotte za zásluhy titul princ Montecorvo. Pro mnohé pak zcela nečekaně přišla nabídka následnictví na švédský trůn.
Členkou královské rodiny
22. prosince 1810 konečně Désirée spolu se synem Oscarem dorazila do Helsinborgu ve Švédsku. 6. ledna 1811 pak byla představena dvoru ve Švédském královském paláci. Vstup na švédskou půdu pro ni byl šok. Podnebí příliš chladné, stejně jako přijetí královského dvora. Jejich chování a jednání bylo pro její přímou a vstřícnou náturu také nepochopitelné.
Nebyla schopná se přizpůsobit
Désirée královské způsoby nevyhovovaly. Nebyla schopna se přizpůsobit dvorské etiketě, nechtěla dodržovat povinnosti spojené s královským původem. Prý si na vše stěžovala, nechtěla být svázaná. Francie jí prostě chyběla. Navíc nevycházela ani s “adoptovanou tchyní” královnou Hedwig Elizabeth Charlotte”.
Ačkoliv ji prý královna Charlotte popsala coby “dobrosrdečnou a příjemnou, když se tak rozhodne být, ale zároveň nedospělou a rozmazlenou osobou, která nenávidí všechny závazky a není v jakékoliv formě schopna reprezentovat. Je Francouzkou “každým coulem” a nemá ráda nic, co není francouzské, což jí následně přináší neoblíbenost.” No, trošku z toho čiší závist. To, že si ji král Karel oblíbil, za tím určitě nestálo.
Návrat do Paříže
“Nemluvte mi o Stockholmu, jen při vyslovení toho slova je mi zima.” Švédská šlechta se k ní podle jejích slov chovala více než chladně, a tak tam zanechala muže a syna a v létě 1811 se vrátila do Paříže pod pseudonymem vévodkyně z Gotlandu.
Dokázala žít mimo politiku, i když se dále stýkala s Bonapartovými, hlavně s Julií, která byla manželkou Josefa. A když se nadvláda této rodiny chýlila ke konci, snažila se působit v jejich prospěch. Na to, že snažila do politiky nezasahovat, se jí podařilo vycházet i s novým císařem Ludvíkem XVIII.
Jako královna Desideria byla osobnost
Roku 1818 se její muž stal švédským králem Karlem XIV. a z Désirée se stala královna z Desideria. Nadále však zůstávala žít v Paříži. Do Švédska se vrátila až roku 1829, kdy byla 21. srpna ve Storkyrkanu ve Stockholmu korunována královnou. Bylo to více méně podmínkou.
Vztah mezi manželi byl zvláštní. Byli si vzdáleni, ale přesto se k sobě chovali přátelsky. Její volné chování ho však iritovalo. Přeci jen navštěvovat ho ráno v ložnici pouze v nočním úboru. I přes to, když se rozčílil, stačilo ho vlídně napomenout “Bernadotte”, aby se uklidnil.
Královna matka
Král Karel XIV. Jan zemřel roku 1844 a z Desiderie se stala královna matka. Kupodivu měla harmonický vztah s Joséphine, svou snachou, stejně tak jako s manželkou svého vnuka, holandskou princeznou Louise.
Její pozdní léta
Její pozdní léta jsou poznamenána její excentričností. Chodila spát ráno a budila se odpoledne nebo navečer. Volný noční čas vyplňovala vyjížďkami kočárem po královském paláci a okolí. Zvuk jejího kočáru často vyplňoval ticho noci královského města. Byla také známá tím, že všude chodila pozdě. Na představení v opeře pravidelně docházela až na závěr.
17. prosince 1860 opět jednou po konci představení dorazila do Švédského královského divadla. Při návratu do svého apartmánu ve Stockholmském paláci náhle zkolabovala a zemřela. Bylo jí 83 let.
