Facebook
Instagram
Když Karlovi IV. zemřela jeho první manželka, milovaná Blanka z Valois (1316 – 1. srpna 1348), byl to pro něj otřes. Blančina smrt navíc přišla v době, kdy se konečně dočkal alespoň nějaké finanční podpory a mohl začít budovat Prahu – takovou, jakou si vysnil. Alespoň částečnou útěchu našel ve sňatku s Annou Falckou.
Smrt Blanky z Valois přišla v době, kdy Karel IV. doufal v to, že by se jeho vize konečně možná mohly začít naplňovat a on by se snad konečně mohl začít věnovat rodině. Nebylo tomu tak. První srpnový den pro něj jinak významného roku 1348 skončila jedna etapa jeho života. Nebyl ale čas na zoufalství, Karel musel jít prostě dál. Navíc za hranicemi číhala hrozba v podobě německých Wittelsbachů, kteří si brousili zuby na trůn římského krále.
Anglická princezna
Karel si nejdříve myslel na anglickou princeznu Isabelu. A bylo to vážné. Pak ale náhle couvl, byť možnost přiblížit se k anglickému trůnu byla jistě velmi lákavá. V té době ovšem bojoval o trůn římského krále a prohrával. Karel ale opět vytáhl své nejlepší diplomatické schopnosti. Nejenže se král Edward kvůli odmítnutí dcery neurazil, ale navíc i odstoupil od nástupnictví na trůn. Už zde projevil panovník vysoké diplomatické schopnosti.
Anna Falcká
Karel věděl, že římský trůn je opravdu na vahách. Veškerá vyjednávání byla marná. Chtělo to tedy rázný krok. Úskočný. A proč ne? Vždyť se přímo nabízel. Byla zde dcera jednoho z kurfiřtů. Jmenovala se Anna. Bylo jí dvacet let, byla mladá, krásná, nezadaná. A jako dělaná pro čerstvého vdovce. Navíc její otec měl právo volit římského krále.
A tak se Anna stala jazýčkem na vahách. Pro Karla se spojení s Wittelsbachy, konkrétně s jejich falckou větví, zdálo více než logické. Jednal tedy a byl to jeden z jeho prvních neuvěřitelných kroků k trůnu. Karel totiž požádal o ruku Anny Falcké, dcery Rudolfa Falckého, který souhlasil. Asi není překvapením, že to netrvalo dlouho a Rudolf změnil strany. Představa, že se jeho dcera stane novou římskou královnou, ho zřejmě přemohla.
A stala se římskou královnou
Konala se další slavná svatba, a to v březnu roku 1349 v Bacharachu (německé město ležící na řece Rýn, pozn. red.). Teď již Karlovi nebránilo nic tomu nechat se korunovat v Cáchách, tradičním městě římských králů. Stalo se tak 25. července 1349. Dalšího dne byla korunována i jeho manželka Anna. Korunovaci provedl Karlův prastrýc Balduin, trevírský arcibiskup.
Českou královnou se Anna stala 1. listopadu 1349 ve Svatovítské katedrále. Na korunovaci se velice spěchalo. Královna totiž v té době již byla v sedmém měsíci těhotenství. Bylo to velmi důležité, neboť v té době český trůn neměl ještě žádného dědice.
Rodinný život
O rodinném životě Karla s Annou nic nevíme. Dá se předpokládat, že manželství bylo harmonické. Již 17. ledna 1350 se Anně narodil syn Václav. Nutno říci, že vytoužený syn a dědic. Karel musel být v sedmém nebi. Jenže štěstí netrvalo dlouho.
Přišel 28. prosinec 1351 a chlapeček v necelých dvou letech zemřel. Anna ho následovala 2. února 1353. Bylo jí pouhých 23 let. Pohřbena je stejně jako Blanka v katedrále sv. Víta.
Musel jít opět dál
Karlovi bylo 37 let a zase byl v osobním životě na začátku. Jeho jediným potomkem byla dcera z prvního manželství, jedenáctiletá Kateřina. Zdálo se, že budoucnost rodu bude muset zajistit mladší bratr Jan Jindřich. Ale objevila se další Anna, Anna Svídnická, původně snoubenka jeho syna...
