Facebook
Instagram
Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský se milovali až k nenávisti nebo nenáviděli až k lásce. Ona byla hrdá na svůj přemyslovský původ, on byl rytířem a chtěl dobývat. Jejich sňatek přivedl do Čech mnoho dobrého i zlého. Ale hlavně to dobré, protože 14. května 1316 se jim narodil syn, kterého pojmenovali tradičně Václav.
Vztah hrdé osmnáctileté přemyslovské princezny a čtrnáctiletého lucemburského Jana, zvyklého na francouzský dvůr, nikdy nebyl ideální. Nicméně chování Janova otce k jeho matce evidentně nepoznamenalo Karlovo chování k manželkám. Všechny jeho ženy ho totiž milovaly.
Jeho sňatkovou politiku přitom můžeme s klidným svědomím nazvat přísně vykalkulovanou. Kromě prvního sňatku, o kterém ještě sám nerozhodoval, se vždy jednalo o velmi promyšlený a chytrý krok s myšlenkou na budoucnost. Ať už šlo o to přelstít mocného protivníka, rozšířit ovládané území, či zajistit rodovou linii. Tohle vše bral Karel při výběru svých nevěst v potaz.
Něžná a šarmantní Francouzka Markéta "Blanka" z Valois (1316 – 1. srpna 1348)
Francouzská princezna z rodu Valois nebyla samozřejmě jeho volbou. Nicméně ji můžeme směle nazvat jeho první láskou. Princezna Markéta, které díky její bledé pleti a blond vlasům, přezdívali Blanche, byla jeho první společnicí a kamarádkou poté, co musel opustit českou vlast a ve Francii nikoho neznal.
Když se roku 1323 vzali, bylo jim pouhých 7 let. Ve Francii společně vyrůstali až do jejich čtrnácti let, kdy král Jan mladíka poprvé povolal do služby v rodném Lucembursku. Z Janova nařízení musel Karel následně odcestovat do Itálie, kde strávil několik let. S Blankou se tak opět setkal až 12. června 1334 v Praze. Francouzský styl, který s ní přišel, mnohé okouzlil, ale tradičně přinesl i určitou nedůvěru v cizí element. Karel proto francouzský doprovod prozřetelně brzy poslal zpět.
Blanka byla podle kronikářů krásná, jenže mluvila pouze francouzsky, což byl opět kámen úrazu. Byla ale zřejmě i chytrá a empatická. Začala se učit německy a údajně se snažila mluvit i česky. Pro svou vlídnost a snahu přizpůsobit se se brzy stala velmi oblíbenou. 24. května 1335 se páru narodilo první dítě, dcera Markéta, další dcera Kateřina následovala o sedm let později. Karel v této době často cestoval, přemýšlel a tvořil. Vrcholem jeho snahy byl rok 1348, kdy založil Nové Město pražské, Univerzitu Karlovu a zahájil výstavbu hradu Karlštejn. Stejný rok si ale pro něj přichystal první velkou ránu. Tou byla smrt manželky Blanky.
Anna Falcká aneb Jak vzít soupeřovi vítr z plachet (26. září 1329 - 2. února 1353)
Moc času truchlit Karel neměl. Nastal čas boje o korunu římského krále. Anglického krále Eduarda III. zvládl, ale pak Wittelsbachové přišli s "loutkovým protikrálem“, durynským hrabětem Güntherem ze Schwarzburgu. Toho podporoval i rýnský falckrabě Rudolf II. Situace byla vážná, ale nebyl by to Karel, aby nepřišel s řešením. Proč neučinit dceru falckraběte svou manželkou? Jednoduché řešení, jak dostat někoho na svou stranu. A tak se stalo.
Ke svatbě došlo v březnu 1349 v Bacharachu. Netrvalo dlouho a Karel byl v Cáchách 25. července 1349 korunován římským králem, den poté byla korunována i jeho těhotná manželka Anna. Nejslavnější den pak přišel 17. ledna 1350, kdy se narodil tolik vytoužený syn, pojmenovaný jak jinak než Václav. Bohužel 28. prosince 1351, v nedožitých dvou letech, Václav zemřel. Jeho matka ho následovala o 13 měsíců později.
Matka vytouženého syna Anna Svídnická (1339 - 11. července 1362)
Anna byla jedinou dcerou svídnického knížete Jindřicha II. Karel s ní v jejích jedenácti letech zasnoubil svého syna Václava, kterého měl s Annou Falckou. Bylo to velmi výhodné spojenectví. Ona totiž byla jedinou dědičkou piastovských slezských území, na něž si brousil zuby už Jan Lucemburský. Smrt syna Václava však všechny plány přerušila. Jenže,když si ji nemohl vzít syn, tak proč by si ji vlastně nemohl vzít on sám? A tak roku 1353 Budín přivítal slavnou svatbu. Pátého dubna 1355 byli Karel a Anna v Římě korunováni císařem a císařovnou. Roku 1358 Anna porodila dceru Alžbětu a o 3 roky později, 26. února 1361, syna Václava. Konečně tedy dědice. Zdálo se, že rodina bude opět šťastná. Jenže přišel 11. červenec 1362 a Anna Svídnická zemřela společně s nově narozeným dítětem. Karel tak znovu zůstal sám.
Alžběta Pomořanská, žena, která dokázala zlomit nejen protilucemburskou koalici (1346 - 14. února 1393)
Necelý rok po úmrtí milované Anny Svídnické se Karel opět oženil a není překvapením, že opět z diplomatických důvodů. Tentokrát za účelem prolomit protilucemburskou koalici. Jeden z hlavních hráčů Bogislav Pomořanský měl dceru na vdávání. Tak proč ne, že? Honosná svatba se konala 21. května 1363 v polském Krakově. Alžbětě bylo 16, Karlovi 47. Alžběta byla na rozdíl od jeho předchozích žen jiná. Nejenom že rázná a sebevědomá, ale zmiňuje se i její fyzická síla.
Karlovi povila 6 dětí, Annu Lucemburskou, která se provdala za Richarda II. Plantageneta, Zikmunda Lucemburského, Jana Zhořeleckého, Markétu Lucemburskou a dva syny, Karla a Jindřicha, kteří se nedožili více než jednoho roku.
Výsledky sňatkové politiky
Karlovi následníci bohužel z mnoha důvodů nedokázali navázat na otcovy obrovské úspěchy. Nicméně nejen díky jeho sňatkové politice Karlova vláda v určité době sahala až k Jaderskému moři.
