Slepý král Jan Lucemburský před 679 lety sepsal svou poslední vůli. Co v ní stálo?

9. září 2019
Facebook
Facebook

Jan Lucemburský zvaný Slepý byl jediným synem lucemburského hraběte, římského krále Jindřicha VII., a Markéty, dcery Jana Brabantského, vítěze v bitvě u Worringenu, v níž zemřel Jindřichův otec a strýcové.

Rodiče byli příbuzní

Otec Jana Lucemburského Jindřich VII. se s Markétou, neteří francouzského krále Filipa IV., oženil roku 1292 či 1293. K uzavření sňatku bylo zapotřebí papežského dispenzu, neboť oba mladí lidé byli ve třetím stupni příbuzenství. Sňatek měl zpečetit mír mezi Brabantskem a Lucemburskem. Nová lucemburská hraběnka prý byla velmi zbožná a krásná a na svého manžela a jeho rozhodnutí měla dobrý vliv.

Janovo dětství

Jan vyrůstal na francouzském královském dvoře Filipa Sličného, a protože se jeho otec po svém zvolení římskoněmeckým králem (27. listopadu 1308) mínil zajímat hlavně o říšskou politiku, čtrnáctiletý Jan měl titul „hrabě lucemburský, hrabě v Laroche a markrabě v Arlonu“.

Strach z českého národa

Roku 1309 čeští vyslanci, kteří nebyli spokojení s vládou Jindřicha Korutanského, požádali Jindřicha VII. o pomoc. Chtěli, aby se jeho jediný syn oženil s princeznou Eliškou. Jindřich se zprvu obával anarchie v Čechách a pověsti o zavraždění vlastního panovníka Václava III. a chtěl s Eliškou oženit svého mladšího bratra Walrama.

Eliška Přemyslovna

Nakonec ale po nátlaku českého poselstva dojednal roku 1310 nástup svého čtrnáctiletého syna Jana na český trůn. Eliška se měla v určité lhůtě dostavit do Špýru, jinak by byla ujednání zrušena. Ještě na poslední chvíli se Lucemburkové pokoušeli změnit osud tím, že Přemyslovně poslali naproti rytířského Walrama. Doufali marně, že osmnáctiletou dívku okouzlí spíše zralý muž než čtrnáctiletý hošík. Neokouzlil a 31. srpna proběhly zásnuby mladičkého Jana s Eliškou Přemyslovnou a o den později se ve špýrské katedrále konala slavná svatba.

Janova první manželka Eliška, důrazná zastánkyně přemyslovského kultu, zemřela téměř symbolicky, a to v den svátku českého patrona sv. Václava 28. 9. v roce 1330. Jan se pohřbu své ženy neúčastnil.

Slepý král

V posledních letech života Jana postihla dědičná oční choroba, kvůli které v roce 1339 oslepl, a jeho účast v bitvě u Kresčaku, kde bojoval na straně Francie, znamenala spíše dobrovolnou smrt. V této bitvě anglická pěchota s lučištníky dokázala své prvenství nad francouzskou rytířskou jízdou. V bitvě, kterou lze považovat za první velkou bitvu stoleté války, měla anglická strana mnohonásobně menší ztráty než francouzská. Jan vjel do prohrávající válečné vřavy, když předtím požádal dva rytíře, aby se k němu přivázali a vedli ho na dosah nepřátelských zbraní.

Poslední přání

V říjnu 1346 byl pohřben v benediktinském opatství Alt-Münster v Lucemburku.
Tímto se mu nesplnilo přání, které napsal ve své poslední vůli 9. 9. 1340. Chtěl být pohřbený v rodové hrobce lucemburských hrabat v cisterciáckém klášteře v Clairfontaine, kde také zřídil nadaci na posmrtné bohoslužby.

NA JANA LUCEMBURSKÉHO SE PODÍVEJTE DO GALERIE:

Zavří­t reklamu