Nový sourozenec? Žárlivost je přirozený motor k sebeprosazování, tvrdí psycholog

"Můj tříletý syn začal žárlit na mladšího sourozence. Máme doma čtrnáctidenní holčičku. Syn zlobí a chce být opečováván stejně jako jeho malá sestřička. Chce plenu, i přesto, že už je bez plen, dudlík a dělá naschvály," popisuje svůj příběh maminka Lucie (35).

Žárlivost je přirozená emoce

Reakce starších sourozenců na příchod nového člena rodiny na svět bývají různé. Odrážejí povahu, věk a zkušenosti "původního" sourozence. Tedy zda se jedná o prvního nebo již dalšího sourozence. Navíc přehnaná péče o prvorozeného, pramenící z malé zkušenosti rodičů, může v dítěti zanechat pocity nejistoty a ztrátu sebedůvěry. Takové dítě přirozeně prodělá hořkou zkušenost "vytlačení z výsluní rodinné péče".

Mohlo by Vás zajímat:

Rady psychiatra: Jak vychovávat dítě, aby bylo skutečně šťastné?

Zeptali jsme se psychologa Tomáše Morávka na projevy dětské žárlivosti:

"Do příchodu sourozence je dítě středobodem návštěv a rodičovské péče, později se většina projevů náklonnosti přesouvá jinam. Je běžné a svým způsobem normální, když si starší sourozenec bude chtít pozornost dospělých lidí znovu získat. Například zlobením či regresivním chováním. To zahrnuje krátkodobé chování, které je typické pro mladší věk, např. pomočování, přestože již dítě umělo chodit na toaletu. Většinou tyto projevy za několik týdnů vymizí."

Věkový rozdíl žárlivosti nezabrání

Rodiče často řeší, jaký věkový rozdíl mezi sourozenci je nejvhodnější. Podle výzkumů je sourozenecká žárlivost nejpalčivější, když od sebe sourozence dělí dva roky. Menší věkové rozdíly sourozenců přinášejí obvykle větší žárlivost a nevraživost. To však vůbec neznamená, že menší nebo větší věkový rozdíl žárlivosti zabrání.

Mohlo by Vás zajímat:

Tipy, jak vychovávat dítě, aby z něj nevyrostl násilník

Každé dítě potřebuje něco jiného

Vedle pořadí narození ovlivňuje vzájemné vztahy i přístup rodičů. Vzájemná žárlivost a závist jsou menší, jestliže rodiče dovedou na každém dítěti nalézat a oceňovat jeho kladné stránky. Nic totiž nepodlamuje sebedůvěru více než vzájemné srovnávání a dávání za vzor.

"Určitá vzájemná rivalita a žárlivost však mezi sourozenci zůstávají. Pokud jsou ve zdravé míře, bývají přirozeným motorem k sebeprosazování se v běžném životě," tvrdí psycholog Tomáš Morávek. Hlavně se nesnažme o "spravedlnost". Každé dítě je jiné a každé potřebuje něco jiného.

Vyzkoušejte na sobě

Psycholožka Pavla Koucká radí: "Pokud je žárlivost mezi vašimi dětmi opravdu veliká, zkuste zauvažovat o sobě." Konkrétně pak takto:

• Jak k dětem přistupuji?
• Mám některé raději?
• Čím jsem si prošel/prošla ve svém dětství?
• Jak to bylo a je s mou žárlivostí?