Prodej Aljašky Američanům: Rusové jsou z toho smutní dodnes

Podpis Aljašské smlouvy. Účastnili se ho R. S. Chew, ministr zahraničí (USA) William H. Seward, William Hunter, pan Bodisco, ruský velvyslanec Baron de Stoeckl, Charles Sumner, Fredrick W. Seward, William H. Seward House, Auburn, New York
Zdroj: Wikimedia Commons/Emanuel Leutze, Public domain
Šek, který vyšel Rusko mnohem dráž, než si ve chvíli jeho předání vůbec mohli představit...Smlouvu o prodeji Aljašky Američanům za 7,2 milionů dolarů podepsal i ruský car Alexandr II.Jen pár let po prodeji Aljašky Američanům se v řece Klondike našlo zlato. A není to zdaleka jediné bohatství, které tento kus země nabízí...I kdyby se na Aljašce nenacházelo žádné jiné bohatství, tak krajina a příroda je to nádherná...+ 1 fotka+ 2 fotky

Jak to vlastně bylo s Aljaškou a proč je dnes americká, když v minulosti patřila Rusům? O tom si asi její bývalí majitelé opravdu neradi povídají. K jednání o obchodu došlo 30. března 1867. Kdyby tehdy Rusové věděli to, co vědí dnes, jistě by se Aljašky nevzdali za pár dolarů…

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 30. 03. 2021 08:00

Rusové objevili Ajašku vlastně dvakrát. Poprvé sem doplula výprava Simona Dežněva a Fjodota Popova už v roce 1648, ale komunikace byla tehdy obtížná, takže není tak složité si představit, že se o tom v Rusku vůbec nedozvěděli. Navíc drsné podmínky nedovolili objevitelům vrátit se do vlasti a podat o nálezu zprávu osobně, a tak se vlastně nic nestalo...

Podruhé prvně na Aljašce

Až v roce 1742 se ze stejné cesty vrátil zbytek posádky původní výpravy Vita Berlinga, který se však konce pouti nedožil. Jeho muži přivezli nezvratné důkazy o existenci země, jejímž velkým bohatstvím byly ohromné počty zvěře a také to, že byla vlastně „volná”. A tak si Rusové řekli, že z Aljašky udělají obilnici pro svůj vlastní národ.

Víc problémů než radosti

Jenomže snažit se ve velkém pěstovat obilí na Aljašce se brzy ukázalo podobně utopické jako i mnohé další megalomanské nápady tohoto národa. Navíc starat se o území daleko od vlastní země, řešit problémy, které vznikaly mezi osadníky a původními obyvateli, a nutnost zásobovat Aljašku obilím, které tam zkrátka nerostlo, nebylo nic jednoduchého.

Vzácné kožešiny

Zájem Ruska o Aljašku držely při životě jenom neustálé dodávky vzácných kožešin. Ale lov tamních zvířat byl tak intenzivní, že se jejich populace poměrně brzy snížila pod finančně výhodnou hranici. Co s takovým územím, s nímž je víc problémů, než kolik z něj přicházelo užitku?

Co s Aljaškou? Prodat!

Jak si Rusové v tu dobu mysleli, přišli na opravdu dobrý nápad – území, které už nechtěli, prostě prodají. Když pak o Aljašku projevily zájem Spojené státy americké, tak proč s tím otálet? A tak došlo 30. března roku 1867 k jednání o patrně nejvýhodnějším obchodu, jaký kdy Američané udělali.

7,2 milionu dolarů za Aljašku

Cena, kterou se rozhodli Američané za Aljašku zaplatit a na kterou Rusové přistoupili, byla 7,2 milionu dolarů, v přepočtu na plochu tedy ani ne za pět dolarů za čtvereční kilometr. Jen o několik let později, v roce 1896, se však pozornost celého světa upřela právě k tomuto kusu země. V zátočině přítoku řeky Klondike objevil George Carmack první lesklé kousky kovu, který brzy ovládl životy tisíců zlatokopů a z Aljašky udělal mekku těch, kteří toužili co nejrychleji zbohatnout.

Zlato a ropa

Jenomže Aljaška, jak se brzy ukázalo, nebyla pouze drahocenným nalezištěm zlata, i když už to z ní udělalo území nedozírné ceny. Kromě něj právě zde získává Amerika čtvrtinu vytěžené ropy, pod zemí je uložena měď, stříbro, uran a jsou tu také velká ložiska zemního plynu. Jen tomu obilí se tady dosud nedaří...

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Alaska Purchase

Wikipedia.org: Koupě Aljašky

Richard Pierce: Russian America

Iprima.cz: Výročí 30. března 1867 – koupě Aljašky

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články