Facebook
Instagram
Letos tomu bude 150 let, co ve Francii padlo tzv. druhé císařství. V roce 1870 prohrála Francie u Sedanu válku s Pruskem, kapitulovala a císař Napoleon III. upadl do zajetí. Jeho manželka, císařovna Evženie, musela tajně a v přestrojení uprchnout z Louvru do exilu, kde pak strávila dalších 50 let. Svého manžela přežila o 47 let a svého jediného syna o 41 let. Byla to cílevědomá a ctižádostivá žena, která si výsady spojené s titulem císařovny dokázala opravdu užít. Stala se královnou módy a otevřeně se podílela i na vládě svého muže. Dožila se 94 let, letos si připomeneme 100 let od jejího úmrtí.
Narodila se 5. května 1826 v Granadě. Celé její jméno znělo María Eugenia Ignacia Augustina de Palafox y Kirkpatrick a známá byla jako Evženie (Eugénie) de Montijo. Její osud není v lecčems nepodobný osudům rakouské císařovny Alžběty zvané Sisi: také Evženie vyrostla ve skromnějších poměrech, provdala se za císaře, ztratila jediného syna, ráda jezdila na koni a milovala pěší výlety a módu. Ovšem na rozdíl od Sisi byla Evženie ctižádostivá, za císaře se provdala cíleně a výsady císařského života si uměla užít. Trpěla ale také tím, že se jí nedostalo dobrého vzdělání nebo že se neumí chovat jako panovnice – i proto brala hodiny u slavné dramatické herečky Rachel Félix. A stejně tak trpěla četnými nevěrami svého manžela a velmi žárlila na jeho milenky; sama však byla frigidní a po těžkém porodu a ze strachu z dalšího těhotenství odmítala s císařem sexuálně žít.
Napoleon III.: prezident a císař
Charles-Louis Napoléon Bonaparte (1808–1873), zvaný Ludvík Napoleon, Evženin manžel, byl prvním francouzským prezidentem (1848–1852) a pak druhým francouzským císařem (1852–1870). Jeho matka Hortensie de Beauharnais byla nevlastní dcerou císaře Napoleona I. (Hortensiinou matkou byla Napoleonova první manželka Josefína) a jeho otec byl Ludvík Bonaparte, bratr Napoleona I.
Když v roce 1815 definitivně padla vláda císaře Napoleona I., strávil Ludvík Napoleon dlouhý čas ve švýcarském vyhnanství. Po smrti Napoleonova jediného syna Napoleona II. zvaného Orlík (v roce 1832) se stal jediným potenciálním bonapartistickým dědicem francouzského trůnu. Dvakrát se pokusil svrhnout krále Ludvíka Filipa, za což byl deportován a uvězněn. V roce 1846 uprchl do Londýna v přestrojení za kameníka jménem Badinguet, což byla posléze jeho přezdívka.
Za revoluce v roce 1848 se vrátil do Francie a v prosinci byl ve volbách podle nové ústavy zvolen prvním prezidentem Francouzské republiky. V roce 1852 provedl protiparlamentní puč a 2. prosince se prohlásil za francouzského císaře. Začalo druhé císařství. Vládl jako Napoleon III. Podcenil však pruského kancléře Bismarcka, který usiloval o sjednocení Německa pod vládou pruského krále Viléma I. (ten se pak stal roku 1871 německým císařem) a nechal se vyprovokovat k vyhlášení války Prusku. Tato válka vedla k zhroucení druhého císařství a k pádu Napoleona III.
Císařovna Evženie
Mezitím se Ludvík Napoleon, ještě jako prezident, seznámil v roce 1849 s Evženií de Montijo, o osmnáct let mladší, a začal se jí dvořit. Nebylo divu, třiadvacetiletá Evženie byla krásná a věděla, jak muže okouzlit. O ruku ji však požádal až v prosinci 1852, kdy už byl císařem. A Evženie neváhala a nabídku k sňatku – a hlavně k tomu stát se francouzskou císařovnou – přijala. Sňatek se konal v lednu 1853 v pařížské katedrále Notre Dame. O tři roky později se páru narodil jediný potomek, syn Napoleon Evžen.
Evženii se splnil sen. Mohla žít nákladný život v Louvru a dalších palácích a vilách a stát se třeba královnou módy. Jejím vzorem byla královna Marie Antoinetta. Evženie měla ráda krinolíny a nádherné toalety z hedvábí, atlasu a krajek s velkým dekoltem, který odhaloval její půvabné paže i velkou část krásně tvarovaného poprsí. Dbala též na dobročinnost a umění a ráda se manželovi, oslabovanému nemocí (trpěl ledvinovými kameny), pletla do politiky. Za vlády Napoleona III. byl konečně kompletně dostavěn pařížský palác Louvre, spojený dlouhými galeriemi s palácem Tuileries, kde císařský pár žil. Tuileries už dnes ovšem nestojí, neboť byly zničeny během potlačování Pařížské komuny v roce 1871 a posléze strženy. Pod vedením barona Haussmanna došlo také k velké přestavbě Paříže a ke vzniku mnoha bulvárů.
Útěk a exil
Válka s Prusy v roce 1870 vyvrcholila bitvou u Sedanu 1. září. Francouzská armáda kapitulovala a císař upadl do zajetí. Evženii nezbylo než utéct. Rozvášněný dav demonstroval nedaleko Tuileries a blížil se k paláci. Evženii bylo jasné, že jí jde o život, a tak převlečená do černých šatů se s několika přáteli dostala galerií spojující oba paláce do Louvru, u něhož již čekala bryčka rakouského vyslance knížete Metternicha. Po různých peripetiích dorazila do anglického přístavu Ryde a její padesát let trvající vyhnanství započalo. Ve Francii byla opět vyhlášena republika a k monarchii se země již nikdy nevrátila.
Bývalý císař zemřel v exilu v Londýně v roce 1873, syn Napoleon Evžen, který sloužil jako voják v Anglii a zapojil se do britsko-zulské války na straně Britů, byl zabit během potyčky se skupinou Zulů v roce 1879, kdy mu bylo pouhých 23 let. Evženie je oba přežila o dlouhá léta, zemřela v 94 letech v rodném Španělsku, 11. července 1920 v Madridu. Pár dní předtím ještě navštívila Paříž a z hotelu, kde bydlela, viděla na Louvre a na místo, kde stával palác Tuileries, kde žila jako poslední francouzská císařovna…
NA POSLEDNÍ FRANCOUZSKOU CÍSAŘOVNU EVŽENII SE PODÍVEJTE DO GALERIE:
Zdroje:
Jean Autin: Císařovna Evženie
Kol.: Oxfordský slovník světových dějin
Georges Duby a kol.: Dějiny Francie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Evženie_z_Montijo
