Nebožtíci ve středověku: Tlející mrtvoly tančily s živými papeži a císaři na zdech kostelů

Nebožtíci ve středověku: Tlející mrtvoly tančily s živými papeži a císaři na zdech kostelů
Zdroj: Wikimedia commons/Janez iz Kastva/Vladimir Makuc/Petar Milošević, Public domain

Svět živých a mrtvých se u nás prolíná nejvíce v období Dušiček. Co kdyby se ale nebožtíci stali každodenní součástí našeho života, jak tomu bylo ve středověku?

Kamil Šivák
Kamil Šivák 19. 01. 2022 11:00

Ashby Kinch, profesor angličtiny na univerzitě v Montaně a odborník na pozdně středověkou literaturu a umění, připravil pro Yahoo.com unikátní přehled toho, jak byli mrtví ve středověku začleněni do společnosti. Tehdy vskutku nešlo o nic neobvyklého.

Mrtvoly jako součást rituálů

Když někdo řekne, že bude mít klid až po smrti, může být rád, že nežije ve středověku. Od mrtvých, jež byli po smrti prohlášeni za svaté, se očekávalo, že v případě problémů zasáhnou a ochrání komunitu, v níž strávili svůj život. Na oplátku vznikly takzvané knihy hodinek, či zkráceně hodinky. Ty, mimo jiné, obsahovaly modlitební cyklus, díky kterému mohli pozůstalí prosit o to, aby se mrtví měli po smrti dobře.

Pokud na to některá rodina kašlala, dle lidových tradic ji měl navštívit duch nebožtíka, který žádal o nápravu. Mnohdy totiž mohla jeho duše uvíznout v Očistci. To se ale nelíbilo protestanským teologům. A když se ve třicátých letech 16. století rozešel Jindřich VIII. s katolickou církví, byly hodinky oficiálně zakázány.

Tanec smrti

Před reformou nezdobily vnitřky středověkých kostelů výjevy ze života svatých, nýbrž tanec smrti alias danse macabre. Bylo to velmi oblíbené téma. V Anglii, Estonsku, Francii, Německu a Itálii bylo identifikováno více než sto takovýchto maleb. A co jsme na nich mohli vidět? Rozkládající se mrtvoly tančící mezi významnými osobnostmi tehdejší společnosti. Nechyběl papež, císař, biskup, kardinál ani rytíři. Tanec byl v té době velmi důležitý. Skotačilo se třeba i v noci na hřbitovech.

Ladné pohyby tančících mrtvol napovídají, že kdysi se svět živých a mrtvých přirozeně prolínal. Nebyl žádným tabu. Protestanti to však považovali za katolický přežitek a kostely raději “vybílili”, ve snaze zakrýt, mnohdy odvážná umělecká díla.

Kde jsou mrtví dnes?

Dnes hrají mrtví v naší společnosti menší roli. Zatímco v minulosti byly tlející mrtvoly považovány za další, posmrtnou etapu života, teď jsou předmětem různých děsivých filmů. Je na ně nahlíženo zcela jiným způsobem. Otázkou však zůstává, zda jde o zdravý a správný pohled na smrt, jakožto součást přirozeného koloběhu bytí.

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Danse Macabre 

Yahoo.com: How the dead danced with the living in medieval society 

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články