Koupání ve středověku: Hříšnice si potrpěly na čistotu, zbožné ženy se jí vyhýbaly obloukem

Tato pravidla ctila i polská kněžna Kinga. Občas si umyla ruce, obličej a krk. Vše, co se nacházelo pod klíčními kostmi, bylo zapovězené. Koupel byla vskutku těžkým proviněním. Hříšné tělo si jednoduše nezasluhovalo žádnou pozornost.

Mohlo by Vás zajímat:

Středověký bič na drbny: Scoldova uzda se nasazovala i na přání manžela

Koupel? Jen přes mou mrtvolu!

Mnoho pobožných žen si špínu doslova pěstovalo. Jedna z prvních světic, Anežka Římská, si během svého krátkého, třináct let trvajícího života, “nezašpinila” tělo ani jedinou koupelí. Mytí se vyhýbala jako čert kříži. Totéž ale platilo i pro muže. Anglický světec Godric se během pouti do Jeruzaléma ani jednou nepřevlékl, či neopláchl. František z Assisi se údajně zase po smrti zjevoval mnichům a velebil jejich špinavé cely.

U Židovek se ale k hygieně přistupovalo zcela odlišně. Každý měsíc je čekala důkladná koupel v mikve (lázni). Termín byl stanoven sedm dní po ukončení menstruace. Až pak mohlo dojít k sexuálnímu styku s manželem. Do té doby byla považována za nečistou. Zajímavé ale je, že než daná žena vstoupila do lázně, musela se předtím celá vydrhnout. Netolerovala se ani špína za nehty. Tento rituál se v průběhu roku obyčejně opakoval dvanáctkrát, což bylo na tu dobu impozantní číslo.

Mohlo by Vás zajímat:

Prostitutky ve středověku: Zákon je považoval za slabomyslné, pětinu klientů tvořili duchovní

S hygienou se to nesmí přehánět

Alexandrijský biskup Atanáš přirovnal ženy k holubicím, kterým by mělo stačit umývat se v pouhé misce. Zabránilo by se tak tomu, aby v lázních sváděly muže. Pokud se ale nedokázaly očisty vzdát, doporučoval ji provádět někde o samotě, mimo zvědavé pohledy opačného pohlaví. Postupem času se však začalo odsuzovat i koupání před vlastní manželem, nebo, nedej bože, společné dovádění v jedné kádi. Kdo to porušil, čekal jej třídenní půst.

Od třináctého století se začala situace pomalu měnit. Ve slavném Románu o růži od Guillauma de Lorrise a Jeana de Meunga se můžeme dočíst, že je potřeba si všechnu špínu ošklivit. Zanedbávání osobní hygieny bylo naráz stigmatem. To šlo ruku v ruce i s vydáváním různých knih plných rad, jak pečovat o pleť a vlasy. Některé byly tak sofistikované, že by překvapily i dnešní odborníky.

Mohlo by Vás zajímat:

Fast food ve středověku: Mizerná hygiena a zkažené maso, ale zato levné jídlo

Lázně na vzestupu

Rozmach lázní se už nedal zastavit. Rostly jako houby po dešti. Nejlépe na tom byli Němci a Švýcaři. V roce 1414 uvedl florentský spisovatel Gian-Francesco Poggio, že v Badenu nedaleko Curychu se lidé chodí koupat klidně i čtyřikrát denně. To bylo doprovázeno tancem, pitím a zpěvem.

V Krakově měli ve 14. století až dvanáct městských a soukromých lázní. Nacházely se v cihlových budovách s přístupem k vodovodu. Dokonce se dělily na mužskou a ženskou část. Dveře se v nich netrhly. Kromě svátků a nedělí tam bylo neustále plno.

Mohlo by Vás zajímat:

Pivo ve středověku: Bylo zdravější než voda, ženy jej vařily doma a podávaly i dětem

Zdroje informací: 

Ciekawostkihistoryczne.pl: Czysta grzesznica i brudna święta. Jak często kąpały się kobiety w średniowieczu?