Koupání ve středověku: Hříšnice si potrpěly na čistotu, zbožné ženy se jí vyhýbaly obloukem

Koupání ve středověku: Hříšnice si potrpěly na čistotu, zbožné ženy se jí vyhýbaly obloukem
Zdroj: Wikimedia Commons, Public domain

Jak to měly středověké ženy s hygienou? Byly tehdy koupele populární? Ano, ale pouze u žen, které by se daly označit za hříšné. U těch, které podstoupily křest, to prý nebylo nutné. Církevní představitelé totiž ze svých kazatelen hřímali, že přílišná čistota je marnivostí a zavání pýchou.

Kamil Šivák
Kamil Šivák 07. 11. 2021 11:00

Tato pravidla ctila i polská kněžna Kinga. Občas si umyla ruce, obličej a krk. Vše, co se nacházelo pod klíčními kostmi, bylo zapovězené. Koupel byla vskutku těžkým proviněním. Hříšné tělo si jednoduše nezasluhovalo žádnou pozornost.

Koupel? Jen přes mou mrtvolu!

Mnoho pobožných žen si špínu doslova pěstovalo. Jedna z prvních světic, Anežka Římská, si během svého krátkého, třináct let trvajícího života, “nezašpinila” tělo ani jedinou koupelí. Mytí se vyhýbala jako čert kříži. Totéž ale platilo i pro muže. Anglický světec Godric se během pouti do Jeruzaléma ani jednou nepřevlékl, či neopláchl. František z Assisi se údajně zase po smrti zjevoval mnichům a velebil jejich špinavé cely.

U Židovek se ale k hygieně přistupovalo zcela odlišně. Každý měsíc je čekala důkladná koupel v mikve (lázni). Termín byl stanoven sedm dní po ukončení menstruace. Až pak mohlo dojít k sexuálnímu styku s manželem. Do té doby byla považována za nečistou. Zajímavé ale je, že než daná žena vstoupila do lázně, musela se předtím celá vydrhnout. Netolerovala se ani špína za nehty. Tento rituál se v průběhu roku obyčejně opakoval dvanáctkrát, což bylo na tu dobu impozantní číslo.

S hygienou se to nesmí přehánět

Alexandrijský biskup Atanáš přirovnal ženy k holubicím, kterým by mělo stačit umývat se v pouhé misce. Zabránilo by se tak tomu, aby v lázních sváděly muže. Pokud se ale nedokázaly očisty vzdát, doporučoval ji provádět někde o samotě, mimo zvědavé pohledy opačného pohlaví. Postupem času se však začalo odsuzovat i koupání před vlastní manželem, nebo, nedej bože, společné dovádění v jedné kádi. Kdo to porušil, čekal jej třídenní půst.

Od třináctého století se začala situace pomalu měnit. Ve slavném Románu o růži od Guillauma de Lorrise a Jeana de Meunga se můžeme dočíst, že je potřeba si všechnu špínu ošklivit. Zanedbávání osobní hygieny bylo naráz stigmatem. To šlo ruku v ruce i s vydáváním různých knih plných rad, jak pečovat o pleť a vlasy. Některé byly tak sofistikované, že by překvapily i dnešní odborníky.

Lázně na vzestupu

Rozmach lázní se už nedal zastavit. Rostly jako houby po dešti. Nejlépe na tom byli Němci a Švýcaři. V roce 1414 uvedl florentský spisovatel Gian-Francesco Poggio, že v Badenu nedaleko Curychu se lidé chodí koupat klidně i čtyřikrát denně. To bylo doprovázeno tancem, pitím a zpěvem.

V Krakově měli ve 14. století až dvanáct městských a soukromých lázní. Nacházely se v cihlových budovách s přístupem k vodovodu. Dokonce se dělily na mužskou a ženskou část. Dveře se v nich netrhly. Kromě svátků a nedělí tam bylo neustále plno.

Zdroje informací: 

Ciekawostkihistoryczne.pl: Czysta grzesznica i brudna święta. Jak często kąpały się kobiety w średniowieczu? 

Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Související články

Další články