Facebook
Instagram
Říkalo se jim mnoha způsoby - společnice osamělých mužů, kněžky lásky, prostitutky. Oficiálně je počestní lidé zatracovali, ve skutečnosti byly velmi žádané. A ve Francii měly dokonce vlastní cech. Jak se jim dařilo ve středověku?
Ne nadarmo se prostituce považuje za nejstarší řemeslo světa. Není žádným překvapením, že se dámy lehčích mravů prodávaly i v době rytířských klání a spanilých princezen. Co na to ale říkala církev? Jak se stavěla k tomuto očividnému hříchu?
Hříšnice s výhodami
Ve středověké společnosti nebyli prostitutky tolerovány. Tedy alespoň oficiálně. Sex byl katolickou církví považován za hřích. Mělo k němu dojít jen v případě početí dítěte. A navíc pouze s právoplatným manželem. Nemanželské dítě bylo takřka nesmazatelným stigmatem. Nicméně, nebylo vše tak hrozné, jak se mohlo na první pohled zdát.
„Postupem času byly ženy vydělávající si vlastním tělem akceptovány. Byla to rovněž určitá prevence znásilnění. Obě strany vyjádřily svůj souhlas k intimnímu styku. Nebyl důvod ke stížnostem. Hřích totiž mohl vzniknout pouze tehdy, pokud by k tomu byla žena donucena. Jinak to byla úplně obyčejná transakce,” píše Rosalie Gilbert v knize Tajemství sexuálního života žen ve středověku.
Prostitutky neměly žádná práva
Na druhou stranu byly lehké děvy považovány za slabomyslné. Jinak by přece toto řemeslo nevykonávaly... Pokud tedy na někoho měl připadnout trest za prostituci, odskákal to jejich klient nebo “zaměstnavatel”. A jako slabomyslným jim byla odebrána téměř veškerá práva. Nemohly dědit, žalovat někoho u soudu, ani se bránit, jestliže se samy ocitly na místě obžalovaných.
Prostitutky se také musely odlišovat od ostatních žen. Právo jim kupříkladu zakazovalo nosit jakékoli šperky. Pravidla se ale lišila podle zemí a někdy i regionů. V Londýně se tyto ženy mohly pohybovat jen po vyhrazených ulicích. A jak to bylo s početním stavem společnic? Rosalie Gilbert uvádí, že v Paříži bylo k dispozici okolo 3000 prostitutek. V Římě 7000 a v Benátkách až 11 500. Bylo to ale zapříčiněno poměrně vysokým počtem obyvatel (150 000) a faktem, že představovaly nejen obrovský přístav, ale také centrum Benátské republiky.
Za vším hledej peníze
Nejčastějším důvodem, proč se žena rozhodla být prostitutkou, byly peníze. Byl to pro ně jediný způsob, jak přežít. Pak existovala druhá skupina žen, které k prostituci donutili. Ty se musely často potýkat s týráním a fyzickým násilím ze strany klientů. Obě skupiny měly společné jedno - velmi těžký návrat do obyčejného (slušného) života.
Ale jak se říká, naděje umírá poslední. Byzantský císař Michael IV. Paflagoňan postavil v Konstantinopoli speciální klášter pro společnice, které toužily po nápravě. Alternativním řešením bylo manželství. V roce 1198 oznámil papež Inocenc III., že takovýto svazek je skutečným aktem milosrdenství. A bodejť by ne, když měl sám máslo na hlavě. Kupříkladu v Dijonu tvořili duchovní až pětinu celkové klientely v místních “společenských podnicích”.
Zdroje informací:
Ciekawostkihistoryzcne.pl: Prostytucja w średniowieczu
