Facebook
Instagram
Zdá se to šílené. Kdo by dobrovolně souhlasil s tím, že v rámci rituálu sokushinbutsu sám sebe promění v mumii? Někdo takový by se přece jenom našel. Japonští buddhističtí mniši tento proces podstupovali dlouhých osm století. Považovali to za další způsob, jak dosáhnout osvícení.
Mniši nejprve úplně vysadili jakékoli jídlo a pak se nechali zaživa pohřbít. Japonské úřady sokushinbutsu sice zakázaly již v 19. století, těla těchto mužů ale stále vystavují v chrámu Dainichi. A jsou prý v překvapivě dobrém stavu...
Záhada těhotné mumie: O polském objevu mluví celý svět, jde o absolutní unikát
Rituální školení trvající 3000 dní
Aby mohl mnich ze sebe udělat mumii, musel projít školením, které trvalo 3000 dní. Nejdůležitější byla změna stravy. Musely se vypustit jakékoli obiloviny. Prvních tisíc dní jedli jen ořechy a různé bobule. Pak přišlo na řadu jehličí a pryskyřice.
Ne nadarmo dostala tato dieta název „mokujikyo”, což doslova znamená pojídaní stromů. Poslední cyklus se nesl ve znamení extrémní hladovky a dehydratace. Tím se splnil nezbytný požadavek na utrpení, kterým měl mnich projít. Navíc se jeho tělo zbavilo vody a tuku, tedy materiálů, jenž po smrti podporují rozklad. Jinými slovy, takový mnich se stal imunní vůči bakteriím a hmyzu.
Jedovatý čaj a voda
Aby bylo takzvaně dokonáno dílo zkázy, začali mniši po hladovce pít odvar z kůry jedovaté škumpy. Míza z tohoto stromu obsahuje abrazivní chemikálie, které způsobují vyrážku podobnou té, jakou můžeme dostat z břečťanu. To se často doplnilo vodou z pramene poblíž chrámu Dainichi, jenž byla bohatá na arsen. Tak došlo k urychlení smrti a zároveň se zabránilo rozkladu.
Poté byli mniši pohřbeni v dřevěné hrobce, která nebyla o nic větší než oni sami. Usadili se v ní v pozici lotosového květu. Následně byla truhla zasypaná dřevěným uhlím a dovnitř byla vložena bambusová tyč, skrz níž mnich dýchal. K dispozici měl také zvonek. Dokud zvonil, znamenalo to, že je stále naživu a medituje. Když se dlouhou dobu nic neozvalo, byla rakev zapečetěna a ponechána v podzemí 1000 dní.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Exorcismus, nebo uctívání
Jestliže mnichovo tělo vykazovalo po exhumaci známky rozkladu, nebylo vhodné k uctívání. Na řadu přišel exorcismus. Pokud bylo vše v pořádku, použil se kouř z kadidla na ošetření pokožky a zajištění její dlouhověkosti. Mumie se poté vystavila v chrámu. Byla totiž považována za převtělení Buddhy.
Mniši tento způsob smrti nepovažovali za sebevraždu. Věřili totiž tomu, že díky mumii budou navždy připoutáni k Zemi, což jim umožní chránit lidi před zlem. O sokushinbutsu se v průběhu osmi staletí její existence pokusily stovky mužů, uspělo jich ale jen 28. V roce 1877 byla tato praktika v Japonsku označena za nelegální.
Zdroje informací:
Ranker.com: 12 Things You Didn’t Know About Sokushinbutsu, A.K.A. Self-Mummification
