Facebook
Instagram
Když byl Julius III. 7. února 1550 zvolen papežem, nebylo možné tušit, jaké skandály budou jeho pobyt v čele církve provázet. Jedním a nejvýraznějším z nich byl jeho (mírně řečeno) podivný vztah s adoptivním synovcem Innocenzem. S ním sdílel mnohem víc než jen společné názory.
Papežský stolec byl v minulosti místem, kde se jeho „majitelé“ střídali s nevídanou rychlostí. Výjimkou nebyly ani několikaměsíční pontifikáty, než byl nepohodlný papež odstraněn. Někteří jen odešli, jiní byli sprovozeni ze světa. Objevovaly se zde také podivné postavy – a výjimkou nebyl ani Julius III., který se v čele církve udržel pět let. Během té doby ale dokázal uvrhnout jak pověst vlastní, tak i pověst celé církve do velmi špatného světla…
Klid nade vše
Julius III. nebyl žádný zdatný politik, a tím papež zkrátka být musí. A tak i přes svoji původní a pravděpodobně upřímnou snahu o změny v církvi a urovnání sporů i nesrovnalostí, které ji tížily, brzy ze svých předsevzetí raději ustoupil a začal se věnovat osobnějším záležitostem. Uchýlil se do svého soukromého paláce, který si nechal postavil poblíž Porta del Popolo, a jen občas se odtud vzdálil, aby podnikl nesmělý pokus o zásah do běhu dějin. Jeho nezájem o dění za hranicemi vlastního pozemku mohl být sice dán i nemocí (trápily jej časté útoky dny), ale hlavně byl takový přístup mnohem pohodlnější.
Kdo byl Innocenzo?
Julius III. měl dobrý důvod k tomu, aby se skrýval za vlastním plotem. Byly jím skandály, které jeho papežství provázely. Nejvýraznější z nich se týkal vztahu k Innocenzovi, jenž byl oficiálně papežovým adoptivním synovcem. Jak to ale bylo doopravdy? Julius III., tehdy ještě jako kardinál Giovanni Maria Ciocchi del Monte, se Innocenza ujal jako mladého žebráka, kterého potkal v ulicích Parmy. Údaje o tehdejším chlapcově věku se v historických dokladech liší a je uváděn mezi 14 a 17 lety. Kardinál přesvědčil svého bratra, aby chlapce adoptoval, čímž se chlapec dostal i do jeho blízkosti.
Kardinál–synovec
V roce 1550 se stal kardinál Giovanni Maria del Monte papežem Juliem III., a s tím získal i ohromnou moc, které se rozhodl záhy využít. Teprve sedmnáctiletého mladíka jmenoval kardinálem–synovcem, a svěřil mu tak nejvyšší úřední funkci na papežském dvoře, stejně jako zodpovědnost za nedozírný papežský a církevní majetek. Mladý, nezkušený a nevzdělaný Innocenzo měl dohlížet na kláštery, vyřizovat papežskou korespondenci, komunikovat se světem. Nebylo možné, aby to všechno prostý mladík zvládl.
Zdatný chlapec
Důvod protěžování Innocenza byl podle mnoha Juliových současníků jednoduchý a jasný. Říkalo se, že se Julius III. při očekávání návratu mladého adoptivního synovce z cest choval jako nedočkavý milenec, toužící po své lásce. Dokonce se prý měl pochlubit i zdatností svého mladého chráněnce v intimní oblasti. Benátský velvyslanec Matteo Dandolo ve své zprávě připomněl, že Innocenzo sdílel s papežem jedno lože, což si ti, kteří chtěli papeži stále ještě věřit, vykládali tak, že je mladík zkrátka jeho nemanželským synem. Pravda byla ale s největší pravděpodobností na straně těch, kteří vztah papeže a jeho adoptivního synovce označovali za romantický a tělesný.
Konec v zapomnění
Po papežově smrti se mladý Innocenzo ocitl v nezáviděníhodné situaci. Neschopný jakékoliv důležitější činnosti nemohl vydržet ve svém úřadu a později, po vraždě dvou mužů, kteří se dopustili urážky jeho osoby, a po skandálu se znásilněním dvou žen, byl z Říma vyhoštěn. I když se ještě snažil využít svých známostí mezi církevními špičkami, nebylo mu to už nic platné. Zemřel v zapomnění a po smrti našel klid v hrobce rodu del Monte.
Zdroje:
Wikipedia.org: Julius III.
Eamon Duffy: Saints & Sinners: A History of the Popes
