Facebook
Instagram
Většinu z nás nemohla minout díla spisovatele Bohumila Hrabala – alespoň ta zfilmovaná, jako jsou Postřižiny, Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále nebo Příliš hlučná samota. Jejich autor měl zajímavý život, který do svých příběhů dokonale promítal. O jeho konci se dlouho spekulovalo, podle jeho lékaře je to ale jasné...
Bohumil Hrabal žil tak, jak chtěl a jak uměl – jako většina z nás. Tedy tak, jak to šlo v minulém režimu a ještě před tím za války a dříve v rodině. Narodil se totiž svobodné matce a jeho otec se rozhodně nechtěl o syna starat nebo se k němu alespoň přihlásit. Nedalo se tedy dělat nic jiného, než že malého Bohumila Františka Kiliana dala maminka do péče k prarodičům, aby sama mohla vydělávat peníze. Všechno se zlepšilo, když se vdala za Františka Hrabala. Ten se na rozdíl od Bohumilova skutečného otce o adoptivního syna postaral a dal mu dokonce i své jméno.
Nedobrý student
Přišla škola a Bohumil, upřímně řečeno, až do maturity nijak nevynikal. A když už ano, tak rozhodně ne tak, jak by si rodiče přáli. Několik ročníků si dokonce musel „pro velký úspěch” zopakovat. Pak ale přišla studia na Karlově univerzitě, která sice přerušila druhá světová válka, ale nakonec je přece jen dokončil a získal titul doktora práv. Touto profesí se nikdy neživil.
Psaní ze života
Pábitel Hrabal se pohyboval v zajímavých prostředích, která často najdeme i v jeho dílech. Když byl malý, maminka se zaměstnala v pivovaru (Postřižiny), za okupace pracoval jako dělník na dráze a výpravčí (Ostře sledované vlaky), uchytil se v pojišťovně (Andělské oči) nebo ve sběrně starého papíru (Sběrné surovosti). Paralel jeho děl a života by se našlo ještě mnohem víc…
Milované Kersko, milované kočenky
Od roku 1965 se začala v Hrabalově životě psát takzvaná kerská historie, z níž vzešly třeba Slavnosti sněženek. S manželkou Eliškou si v Kersku koupili chatu a každý víkend, pokud to jen trochu šlo, trávili právě tady. Po smrti ženy sem pak spisovatel jezdil ještě častěji a mezi místními byl pověstný svým rozsáhlým chovem koček, které miloval a ony na oplátku milovaly jeho. Neobešel se ale ani bez svých přátel, za nimiž pravidelně chodil do hospůdky.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Stíhaly ho nemoci
Ke konci života se musel Bohumil Hrabal vyrovnávat s mnoha zdravotními problémy a lidé, kteří s ním v té době přišli do styku, vyprávěli o množství jím užívaných léků. Přesto ale, dokud to šlo, neopustil svoje „kočenky”, jak říkal čtyřnohým kamarádkám. Chodily ho dokonce i vítat k autobusu, kterým pravidelně přijížděl do Kerska.
Poslední den Bohumila Hrabala
Na sklonku života pobýval v Nemocnici na Bulovce. Jeho lékař Pavel Dungl řekl pro Reflex, že se Hrabal poslední den svého života probudil s pochmurnou náladou. „Dneska na mě Hlaváček mává,“ řekl lékaři a myslel tím již zemřelého básníka Karla Hlaváčka. Ten byl pochován na hřbitově, který Hrabal viděl ze svého nemocničního okna. A ještě téhož dne zemřel.
Dobrovolně, nebo ne?
O jeho smrti kolovalo hned několik verzí. Zatímco jedni tvrdili, že měl ve zvyku krmit ptáčky na okně a zřejmě přitom vypadl, pravděpodobnější a podle Pavla Dungla také pravdivá varianta je ta, že se Hrabal ke svému konci rozhodl dobrovolně. Už jen proto, že se v životě několikrát zmínil, že právě taková smrt je pro spisovatele důstojná...
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Bohumil Hrabal
CSFD.cz: Bohumil Hrabal
Tomáš Mazal: Cesty s Bohumilem Hrabalem
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
