Giacomo Casanova: Svůdník, špion, uprchlý vězeň i spisovatel dožil jako zahořklý knihovník v Duchcově

Giacomo Casanova: Svůdník, špion, uprchlý vězeň i spisovatel dožil jako zahořklý knihovník v Duchcově
Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain
Život proslulého italského svůdníka žen a dobrodruha Giacoma Casanovy by vydal na deset jiných; zde na portrétu od jeho bratra FrancescaNa svých cestách po Evropě se potkával s mnoha známými osobnostmi z uměleckých, politických a aristokratických kruhů; zde na portrétu od Alessandra LonghihoProslul jako svůdník mnoha žen a dodnes je přímo symbolem donchuánství; na této dobové rytině zkouší kvalitu kondomuVydělával si jako spisovatel a divadelní ředitel a také jako informátor ve službách státní inkvizice; zde na portrétu od Johanna Berky z roku 1788+ 3 fotky+ 4 fotky

Život proslulého italského svůdníka žen a dobrodruha Giacoma Casanovy by vydal na deset jiných, na dlouhé romány a na mnoho filmů. Ostatně do literatury i filmu se Casanova jako hlavní postava dostal nejednou a sám svůj život a četná dobrodružství popsal v rozsáhlých mnohadílných pamětech, v nichž ale nemůžeme věřit všemu, co o sobě píše. Casanova se narodil před 295 lety, 2. dubna 1725 v Benátkách. Pro nás je neméně zajímavé, že poslední léta strávil jako knihovník na zámku v Duchcově v severních Čechách, kde také zemřel.

Milan Valden
Milan Valden 02. 04. 2020 07:30

Casanova byl synem benátských herců Gaetana Casanovy a Zanetty Farussi, ale jeho skutečným otcem byl patrně benátský patricij Michele Grimani. Giacoma vychovávala babička. V roce 1741 přijal nižší svěcení a o rok později získal doktorát práv na padovské univerzitě. Vystřídal několik sekretářských míst, v roce 1745 vstoupil do benátského vojska a pobýval v Konstantinopoli a na Korfu.

Život dobrodruha a svůdníka

Už v roce 1743 byl Casanova krátce uvězněn v benátské pevnosti sv. Ondřeje. Měla to být výstraha s úmyslem napravit jeho bouřlivý charakter. Po odchodu z armády působil jako houslista v jednom benátském divadle a pro jeho zájem o kabalu ho podporoval jeden bohatý benátský senátor. V roce 1750 odešel Casanova do Francie, kde byl přijat mezi svobodné zednáře. Navštívil Drážďany, Prahu a Vídeň.

Na svých cestách se potkával s mnoha známými osobnostmi z uměleckých, politických a aristokratických kruhů a proslul také jako svůdník mnoha žen; Casanova je dodnes přímo symbolem donchuánství, i když pověsti možná přehánějí, tak jako přeháněl sám Casanova.

Útěk z olověných komor

V roce 1755 byl Casanova uvězněn ve vězení benátského Dóžecího paláce, v Piombi, tedy v tzv. olověných komorách benátské státní inkvizice. Kromě zednářství mu přitížilo mnoho dalších skandálů a obvinění a žaloba zněla: zhýralost spáchaná na vdaných ženách, zneuctění církve, oklamání několika urozených pánů a obecně nebezpečné chování pro dobré jméno a stabilitu aristokratického režimu.

Casanova začal připravovat útěk. První pokus byl zmařen přemístěním do jiné cely. V noci z 31. října na 1. listopadu 1756 ale svůj plán úspěšně uskutečnil. Protáhl se skrze celu v podkroví, přes otvor ve zdi vytvořený spoluvězněm, fráterem jménem Marino Balbi. Odtud vnikl na střechu a spustil se vikýřem do interiéru Dóžecího paláce. V doprovodu komplice se dostal přes několik místností, kde byl nakonec zpozorován mužem, který se domníval, že jde o návštěvníka, jenž zůstal zamčený uvnitř. Muž zavolal jednoho zaměstnance paláce, ten otevřel vrata a vězni tak byli volní. Odjeli na gondole…

Casanova uprchl do Paříže a pak se potuloval po Evropě, byl v Holandsku, Německu, Švýcarsku, Anglii, Rusku, Polsku a Španělsku. Do Benátek se mohl vrátit až roku 1774 po amnestii, kterou mu vymohli místní přátelé. Vydělával si jako spisovatel a divadelní ředitel a také jako informátor ve službách státní inkvizice.

Knihovník na Duchcově a spisovatel

Po odchodu z Benátek působil jako sekretář benátského velvyslance ve Vídni. Roku 1783 se v Paříži seznámil s hrabětem Josefem Karlem Eusebiem z Valdštejna a přijal pak místo knihovníka na jeho zámku v Duchcově v severních Čechách. Tam strávil posledních 13 let svého života. Nebyla to však léta příliš šťastná, stárnoucí Casanova trpěl ponížením v roli služebníka a také nepochopením, navíc byl považován za přežitek navždy zmizelé epochy.

Kromě péče o Valdštejnovu rozsáhlou knihovnu se Casanova věnoval hlavně psaní. Napsal mimo jiné rozsáhlý pětisvazkový román Icosaméron, typickou osvícenskou utopii, která předjímá fantastické romány Verneovy nebo Wellsovy; dva sourozenci žijí ve světě přivedeném vědeckými objevy k dokonalosti.

Paměti

Casanovovým nejvýznamnějším dílem jsou jeho rozsáhlé dvanáctidílné, francouzsky psané paměti Historie mého života. Mají kolem tří a půl tisíce stran a v úplnosti byly vydány až v letech 1960–1962. U nás vyšly celé pod názvem Paměti nebo ve výboru, samostatně se vydává také část s názvem Můj útěk z olověných komor benátských. Casanova v knize líčí svůj život, rozmanité příhody, nečekané zvraty či setkání se slavnými osobnostmi, ale všechno mu věřit nelze. Paměti jsou však cenné otevřeným a sytým líčením poživačného evropského rokoka, důvěryhodnou kresbou prostředí, popisem běžného denního života a různých zvyklostí včetně oblékání či stravování. Přinášejí kolosální fresku politického a společenského života i sociální mentality Evropy v období před Francouzskou revolucí.

Casanova zemřel v Duchcově 4. června 1798 ve věku 73 let a byl zde i pohřben; postupem času byl však hrob zapomenut a jeho umístění zůstává neznámé.

NA GIACOMA CASANOVU, SVŮDNÍKA A MILOVNÍKA ŽEN, SE PODÍVEJTE DO GALERIE:

Zdroje:

Kol.: Slovník světových literárních děl

Kol.: Slovník italských spisovatelů

https://cs.wikipedia.org/wiki/Giacomo_Casanova

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články