Vladimír Holan: Samotářský básník se nesnášel se sousedem Janem Werichem, s nímž bydlel na Kampě

Vladimír Holan: Samotářský básník se nesnášel se sousedem Janem Werichem, s nímž bydlel na Kampě
Zdroj: Wikimedia Commons/PNPPraha – Own work, CC BY-SA
Vladimír Holan patří k našim největším básníkům, jeho náročná poezie si získala pověst i ve světě.Holanův život jednoduchý nebyl, jednak kvůli době, v níž žil a tvořil, a jednak kvůli jeho komplikované povaze. Na snímku uprostřed.Dvacet let (1948–1968) bydlel Holan v přízemí tzv. Werichovy vily na Kampě; Jan Werich obýval patro.V bývalém Holanově přízemním bytě je dnes kavárna.+ 2 fotky+ 3 fotky

Jeden z našich největších básníků Vladimír Holan neměl život vůbec jednoduchý. Jednak kvůli době, v níž žil a tvořil, a stylu a námětům své poezie, která se většinou nesnášela s oficiálními proudy, a jednak kvůli své komplikované povaze. Ani život s ním nebyl jednoduchý. Své by o tom jistě mohla vyprávět jeho nadmíru trpělivá manželka Věra nebo Jan Werich, který byl Holanovým sousedem v domě na Kampě. Holan zemřel před 40 lety, 31. března 1980.

Milan Valden
Milan Valden 31. 03. 2020 07:30

Vladimír Holan se narodil v roce 1905 v Praze, kde prožil téměř celý život, ovšem dětství trávil v Bělé pod Bezdězem, kam pak rád zajížděl i v dospělosti. Po gymnáziu pracoval sedm let v penzijním ústavu, ale už v 28 letech odešel pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů předčasně do penze a věnoval se pouze literatuře a poezii.

Básník mimo proudy

Jak měl komplikovanou a samotářskou povahu, tak je složitá a náročná i jeho poezie. Většinou se vymykala dobovým proudům, zvláště po roce 1948, kdy se moci v tehdejším Československu ujali komunisté a bylo potřeba psát v duchu socialistického realismu, levicové ideologie či oslavovat Sovětský svaz a Stalina. Ani tomu se Holan nevyhnul, ale buď to napsal svérázně a po svém, nebo je to z jeho díla nejslabší položka.

Působil i jako redaktor a přispíval do řady novin a časopisů, věnoval se také překládání poezie, publikovat začal už při studiích. Ve 30. a 40. letech se zařadil mezi naše nejvýznamnější básníky, spolu se svými vrstevníky Jaroslavem Seifertem a Františkem Halasem bývá považován za našeho největšího básníka 20. století vůbec. Kdyby psal anglicky nebo německy, proslavil by se i ve světě, kde ale i tak získal značnou pověst pro svou osobitou imaginaci a alchymii slova. Jeho básně se nečtou lehce, jsou filozofické, meditativní, enigmatické a spirituální. Byl rovněž nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

K nejvýznamnějším Holanovým dílům patří sbírky První testament, Bolest, Bez názvu, Na postupu či Na sotnách nebo epické básně Terezka Planetová, Cesta mraku a Příběhy. Za vrchol tvorby je považována básnická skladba Noc s Hamletem, kterou Holanův přítel a editor jeho díla Vladimír Justl uvedl ještě před knižním vydáním v roce 1963 v pražské vinárně Viola, kde se do konce 80. let dočkala asi 150 repríz a záznam vyšel také na deskách.

Samotář na Kampě a Werichův soused

Dvacet let, od roku 1948 do roku 1968, bydlel Holan na Kampě v tzv. Werichově vile. Obýval přízemí, kde původně bydlel Jiří Voskovec, ale když se po jeho emigraci do USA byt uvolnil, byl přidělen Holanovi. Herec a spisovatel Jan Werich obýval patro. Soužití to ale idylické nebylo, Holan i Werich měli rozdílné povahy a odlišný styl života. Werich byl člověk společenský a hlučný, kdežto Holan byl samotář a návštěvy přijímal, jen pokud se ohlásily předem. Na Wericha nadával, zatímco Werich si Holana a jeho díla velmi vážil a snažil se mu zpočátku i pomoct. Holan si prý stěžoval, že zatímco nemá z čeho žít, o jeho strop buší kosti odhozené z Werichova stolu při bujarých večírcích…

Do největší samoty se Holan ponořil po roce 1948, kdy nemohl publikovat. Nikam nechodil, žil s manželkou Věrou na pokraji bídy a psal „do šuplíku“ svá vrcholná díla. Ta mohla být vydána většinou až v 60. letech, pak se střídala období, kdy Holan publikovat mohl a zase nemohl.

Dcera Kateřina, Holanova radost i starost

V roce 1968 se Holanovi přestěhovali do bytu v ulici U Lužického semináře. Tam Holan nechodil ani na terasu, nechtěl, aby ho někdo viděl. Ven skoro nechodil. Když byl jednou pozván k Vladimíru Justlovi na oběd a šli přes Karlův most, zeptal se Holan Justla po chvíli, zda je to k němu ještě daleko a dodal: „Už mě ta příroda sere.“

Přes všechnu komplikovanost byl věrným manželem a také starostlivým otcem jediné dcery Kateřiny, která se však narodila s Downovým syndromem. Byla Holanovou radostí, ale i starostí; velmi se o ni bál. Vyžadovala stálou péči a často pobývala v rehabilitačním ústavu ve Slatiňanech či jinde. Holan pro ni dokonce napsal básnickou knížku Bajaja, ojedinělé verše pro děti v jeho tvorbě.

V roce 1977 dcera ve věku 28 let zemřela a Holan, už tak špatného zdraví a zdrcen těžkým životem, přestal psát. Zemřel o tři roky později ve věku 74 let. Vydání jeho jedenáctisvazkových spisů, které začaly vycházet v roce 1965, bylo péčí oddaného Vladimíra Justla dokončeno až v roce 1988.

JAKÝ BYL JEDEN Z NEJVĚTŠÍCH ČESKÝCH BÁSNÍKŮ? VÍCE SE DOZVÍTE VE FOTOGALERII:

Použité zdroje:

Vladimír Justl: Životopis Vladimíra Holana; Útržky vzpomínek editora Holanových spisů

Kol.: Slovník českých spisovatelů

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimír_Holan

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články