Facebook
Instagram
Ivan Martin Jirous, známý též pod přezdívkou Magor, byl český básník, publicista a výtvarný kritik. Byl však především vůdčím duchem českého undergroundu. Dnes uplynulo již osm let, kdy nás tento velký básník opustil.
Banální smrt
Skoro by se řeklo: banální smrt. Básník má přece zemřít v přestřelce na barikádách, depresí a skokem do propasti, v souboji se sokem kvůli nešťastné lásce… Nemá ho zabít prasklý žaludeční vřed. Zvlášť když je to opravdu dobrý básník, o jehož poezii se děti učí v hodinách literatury. Prostě "žijící klasik".
Přezdívka Magor
Nenechme se mýlit přezdívkou Magor, jak se Jirousovi pro jeho nestandardní osobnost, neohebnost, alkoholismus a často až neuvěřitelné výstupy na veřejnosti říkalo. Ano – uměl se zpít do němoty, všechny kolem sebe pozurážet, porvat se s kde kým a navrch se ještě veřejně obnažit. Kdo ale Magora znal blíž, věděl, že je to prostě jen temná stránka jeho až neuvěřitelně citlivé duše, která se jekyllovsko–hydeovsky snoubila s hlubokou znalostí literatury, malířství, hudby a historie. Nebyly to jen opilecké výstupy, ale svým způsobem i umělecká performance. Jirous byl prostě solitér – v poezii, v odboji proti totalitnímu režimu, v životě, v estetických názorech i v požívání alkoholu.
Boj s komunismem
V roce 1986 měl coby "nepřítel režimu" ochranný dohled – každý den se musel hlásit na služebně Veřejné bezpečnosti. Toto šikanování bylo trestem za odvahu, se kterou se stále dokola stavěl komunistům. Odseděl si za to celkem osm a půl roku roku, z toho čtyři v III. (nejpřísnější) nápravně výchovné skupině ve Valdicích.
Věznění
Poprvé byl odsouzen do vězení za „výtržnost“ v roce 1973, když společně s Jaroslavem Kořánem a Eugenem Brikciusem v jedné vyšehradské hospodě zpívali píseň Stáli sokolíci na strahovských hradbách se svými upravenými slovy. V dalších letech byl uvězněn ještě čtyřikrát, vždy v souvislosti s uměleckou a organizační činností a především pro své politické názory. Z posledního trestu byl propuštěn v rámci Husákovy amnestie týden po 17. listopadu 1989.
Porevoluční léta
Po roce 1989 se stal členem českého PEN klubu. V roce 1999 podepsal monarchistické prohlášení Na prahu nového milénia. Spolu se Stanislavem Pencem napsal protest ministru vnitra proti zásahu na CzechTeku v roce 2004. Do smrti žil střídavě v Praze, kde mu za symbolickou částku pronajímal byt Karel Schwarzenberg, a v bývalé zemědělské usedlosti na Vysočině. Zemřel náhle 9. listopadu 2011.
