Facebook
Instagram
Skladatel Richard Wagner zanechal opravdu bohatý hudební odkaz. Stejně zajímavý a nevšední byl ale i jeho soukromý život, který skončil 13. února 1883. Než se s druhou ženou postavil před oltář, měli nejprve tři nemanželské děti...
Nebýt Richarda Wagnera přišel by svět o mnoho uměleckých děl. Vždyť se do historie zapsal nejen jako hudební skladatel, což je obor, který nás patrně napadne jako první, ale také jako spisovatel, básník, dramatik či dirigent. Nebýt Richarda Wagnera nemohli bychom si zajít do divadla na taková díla, jako jsou Mistři pěvci norimberští, Prsten Nibelungův, Bludný Holanďan a nespočet dalších. Zkrátka – nebýt Richarda Wagnera byla by naše kulturní historie mnohem chudší.
Cestovatel Wagner
Stejně jako ostatní podobní autoři byl i Richard Wagner „jen“ člověk z masa a kostí, který měl svůj osobní život. A ten vůbec nebyl nezajímavý… Ačkoliv byl původem Němec, dlouhá léta strávil mimo svoji vlast, a to jak v Rusku, tak i v Itálii, v Rakousku, ve Francii a zvláště pak ve Švýcarsku. Na svých cestách nezapomněl ani na Prahu, kde osobně uvedl hned několik děl.
Nevlastní otec
Dětství prožil s matkou a jejím druhým manželem, protože jeho biologický otec zemřel na tyfus jen několik měsíců po Richardově narození. Náhradní otec na děti své ženy rozhodně nezanevřel, a tak mohl budoucí známý umělec navštěvovat školy v Drážďanech a později i v Lipsku, byť tam už studoval po smrti nevlastního otce jen díky bratrovi, k němuž byl mladý Wagner dán na výchovu. Poté, co v šestnácti letech viděl a hlavně slyšel operu Fidelio od Ludwiga van Beethovena, usoudil, že i on bude skladatelem a hudebníkem.
První žena a finanční problémy
Wagner se v roce 1836 oženil s Minnou Planerovou, začal komponovat, ale neustále jej stíhaly finanční problémy – a to až do té míry, že z Ruska se ženou utíkali tajně do Londýna. Z plavby na rozbouřeném moři dokázal vytěžit inspiraci pro Bludného Holanďana. Žil ale částečně i politikou, a tak není divu, že v roce 1848, kdy už byl kapelníkem drážďanské opery, se připletl také do revolučního dění. Podpořil březnovou revoluci a vysloužil si zatykač. Útěk před výkonem trestu jej zavedl přes Francii, kde se krátce zapletl s Jessií Laussotovou (což jeho manželku logicky nepotěšilo), do Švýcarska. Tam se setkal se svým dlouholetým přítelem Ferencem Lisztem a jeho nevlastní dcerou Cosimou. To jméno si pamatujme…
Bez románků neuměl žít
Wagner si dalším románkem zkomplikoval život v roce 1858, tentokrát šlo o ženou jeho přítele – Mathildu Wesendonckovou. To už Minna nevydržela a odjela sama bez manžela do Německa, kam on kvůli zatykači nesměl. Skladatel se vydal na další cestu Evropou, uváděl svoje díla a miloval cizí ženy. Historikům neunikly jeho vztahy s Mathildou Maierovou nebo Friederikou Meyerovou. Na jedné ze svých cest se potkal i s dirigentem Hansem von Bülowem a jeho ženou Cosimou. S tou Cosimou, kterou dříve poznal jako nevlastní dceru Ference Liszta. Cosima žila v nešťastném manželství, chladný Hans nebyl tím, koho by si vedle sebe představovala, týraly ji i jeho časté deprese. Byla dokonce rozhodnutá spáchat sebevraždu, jen aby nemusela toto utrpění dál snášet.
Dobrodiní, nebo vypočítavost?
Richard Wagner nabídl manželům von Bülowým pohostinství ve své vile v Bavorsku, kde se Cosimě v roce 1865 narodila dcera Isolda. Nic netušící manžel považoval dítě za vlastní, ale Richard Wagner a Cosima věděli své. Krátce nato se manželé odloučili a stále ještě vdaná Cosima odjela se svým milencem (čerstvě ovdovělým) Wagnerem do Švýcarska, Tady se na břehu Lucernského jezera narodila jejich druhá dcera Eva a později i syn Siegfried. Tentokrát už o otcovství nemohly být žádné pochybnosti. Pořád ale šlo o nemanželské děti. To už i Cosimin manžel uznal, že se jeho vztah s manželkou pravděpodobně nikdy nevrátí do starých kolejí. Došlo na rozvod a následný sňatek s Richardem Wagnerem, v té době uznávaným hudebním skladatelem a poměrně bohatým mužem.
Úspěchy i rasismus
Cosima zažila po boku Wagnera velké úspěchy i rozporuplné chvíle. Skladatel byl hostem říšského kancléře Bismarcka, na osobní audienci ho pozvala sama anglická královna Viktorie, na jeho představení se přišel podívat císař Vilém I. nebo bavorský král Ludvík II. Jeho jméno bylo známé po celé Evropě. Zároveň se ale začal naplno projevovat jeho antisemitismus. „Židovství samo o sobě je neschopné, jak svým zevnějškem, svou řečí, ale především svým zpěvem, který se odvažuje nazývat uměním,“ prohlašoval. A to i přesto, že mezi jeho spolupracovníky nebyli Židé žádnou zvláštností. Jeho pohled na rasové rozdíly sdílela také Cosima, která ho v těchto názorech podporovala. Kolem manželů vznikl dokonce takzvaný bayreuthský spolek, který dal základ novému druhu biologického rasismu čerpajícímu z myšlenek Arthura de Gobineau a zastánce eugeniky Houstona Stewarta Chamberlaina, budoucího manžela Wagnerovy druhé dcery Evy. Není nic překvapivého na tom, že ústřední ideou bayreuthského spolku byla nadřazenost árijské rasy nad židovskou.
Infarkt po hádce s Cosimou
Vytoužené manželství Richarda a Cosimy Wagnerových nebylo po celou dobu jen idylické. Množily se neshody a hádky, zvlášť v době, kdy skladatele začalo zrazovat srdce a ona o něj musela pečovat. Také konec Wagnerova života přišel patrně po hádce následované infarktem. I přes veškeré neshody byla ale Cosimina láska k němu tak velká, že odmítala opustit místnost, v níž ležel nebožtík. Při pohřbu se vrhla do otevřeného hrobu na jeho rakev a zůstala tam ležet tak dlouho, než se synovi Siegfriedovi podařilo matku vyprostit. Až do své smrti pak dbala o Wagnerův odkaz a řídila i pravidelné Hudební slavnosti v Bayreuthu, jejich společném bydlišti.
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Richard Wagner
Wikipedia.cz: Cosima Wagnerová
Schonberg Harold: Životy velkých skladatelů
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
