Facebook
Instagram
Sňatek s mrtvým člověkem není podivný nápad nějakého spisovatele, ale v některých zemích také běžná praktika. Třeba ve Francii s tím legálně začali v roce 1959, když si zřícení přehrady vyžádalo život jednoho budoucího ženicha...
Představte si svět, kde by nebylo bráno doslova známé rčení: Dokud nás smrt nerozdělí... Živí by se mohli s mrtvými ženit a vdávat dle libosti. Že to připomíná spíše scénář hororového filmu? Jak kde. Takzvaná nekrogamie je na některých místech zcela normální.
Nekrogamie v moderní době
Nejvýznamnějším, a dosud existujícím právním uznáním nekrogamie, je francouzský zákon z roku 1959. Vznikl po zřícení přehrady Malpasset. Irene Jodart tehdy zemřel snoubenec a ona v slzách prosila vládu, aby si ho mohla vzít. Není jasné, co stát přimělo k povolení neobvyklého sňatku, zda za tím byla medializace případu, nicméně během pouhého měsíce byl sepsán článek 171 Občanského zákoníku.
Ten uvádí, že prezident republiky může ze závažných důvodů povolit uzavření manželství, zemře-li jeden ze snoubenců. A to při splnění úředních náležitostí a jednoznačným souhlasem. V tomto případě je vznik manželství datován do dne před úmrtím dané osoby. Zaniká však dědické právo a společný majetek. Jde hlavně o symbolický akt.
Podle New York Times se každý rok ve Francii uzavře okolo dvaceti posmrtných sňatků. Podobné praktiky ale lze najít také ve Spojených státech, Jižní Koreji, Německu, Jižní Africe, Súdánu a Thajsku.
Manželství mezi dvěma mrtvými
Takzvané sňatky duchů v Číně pocházejí z doby dynastie Chan. Nejčastěji se mrtvá nevěsta po svatbě přestěhovala do manželova hrobu. Tím bylo ženě zajištěno místo pro pamětní desku. Nemohla se umístit na hrobě rodičů, neboť se předpokládalo, že žena vdá. Mrtvý mladý muž prý zase mohl dát vědět své rodině, že chce v posmrtném životě ženu. Pokud by mu nebylo vyhověno, mohla by jeho blízké postihnout nevyléčitelná nemoc.
To vedlo i k velmi neuctivé praxi vykrádání hrobů. Dokonce se dodnes platí poměrně velké peníze za získání vhodné mrtvé nevěsty. A je vlastně jedno, odkud pochází. Ve všech ohledech byla a je svatba duchů výhodnější pro muže. Pokud s ní souhlasila živá žena, musela pak začít pracovat pro manželovu rodinu jako služebná. Oficiálně byla tato manželství zakázána v roce 1949. Tradice však mezi lidmi přetrvává i nadále.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Svatební zvyky
Allthatsinteresting.com: Til Death Don’t Us Part: A History of Ghost Marriage
