Těžký život dětí s obrnou: Před objevením vakcíny za ně musely dýchat železné plíce

Těžký život dětí s obrnou: Před objevením vakcíny za ně musely dýchat železné plíce
Zdroj: Wikimedia Commons/Otis Historical Archives National Museum of Health and Medicine, CC BY 2.0

Muselo to být skutečně hrozné. Představte si, že jste mladí a plní energie, jenže pak vás dostihne obrna. A protože máte tu smůlu, že žijete v době, kdy si můžete o očkování na tuto nemoc jenom nechat zdát, nezbývá vám nic jiného než trávit celé dny v železných plících. Dýchají za vás, protože vy sami toho nejste schopni...

Kamil Šivák
Kamil Šivák 24. 03. 2021 13:03

Železné plíce, nebo také podtlakový ventilátor, umožňují člověku dýchat, když ztratí kontrolu nad svými svaly, což bylo častým následkem prodělané obrny. V komoře je vytvářen nízký tlak, který rozšiřuje hrudní koš a umožňuje nasávání vzduchu. Jak tyto těžké chvíle prožívali dětští pacienti? A našel by se ještě někdo, kdo takovou pomoc potřebuje ještě dnes?

Paulovy železné plíce

Paulo Henrique Machado měl to štěstí, že se ze železných plic dostal. V léčebně ale strávil 45 let. Během nedobrovolného vězení mu často nezbývalo nic jiného než si vytvořit svůj vlastní vesmír. Mohl se pohybovat na kolečkovém křesle a v průběhu prozkoumávání nemocničních chodeb a pokojů byla jeho jedinou hračkou vlastní představivost.

Průměrná délka života dětí postižených obrnou byla deset let. Paulo se svou kamarádkou Elianou smutně pozoroval, jak mu ostatní dětští pacienti doslova umírají před očima. „Každá ztráta byla...fyzická...jako by nás někdo zmrzačil,” vzpomínal na depresivní období léčení.

Železná Mary

Mary Virginia se do železných plic dostala v sedmi letech. V létě roku 1937 si šla zaplavat k sousedům do bazénu, večer se jí však přitížilo. Nastoupila horečka a za pár hodin jí vypověděly službu svaly. Nemohla ovládat spodní část těla. O dva dny později se jejím novým domovem staly železné plíce. V nemocnici byly další desítky dětí s obrnou, ale do půl roku zůstala jen ona a další dva pacienti. Mary žila v železných plicích čtyři roky. Zpočátku se zajímala o to, kdo umřel, u čísla 24 ale přestala počítat. Pak si k této číslovce vytvořila velikou averzi.

Během pobytu v přístroji jí zdravotní sestry pohybovaly rukama a nohama, aby dívčiny svaly zcela nezakrněly. Přestože pocházela ze zámožné rodiny, dlouhá cesta vlakem byla pro její rodiče poměrně finančně náročná. Matka Virginie se tak cítila provinile, že nenavštěvuje svou dceru tak často, jak by chtěla. Nezapomněla však vždy přinést něco i pro ostatní děti. „Hlavně jsme byli rádi za knihy, ty byly nejdůležitější,” vzpomíná Virginia.

Paul žije

Jedním z posledních lidí na světě, za které musí dýchat umělé plíce, je rodák z Dallasu Paul Alexander. Obrna jej ochromila v šesti letech, poté co si hrál v teplém letním dešti. Letos ale naštěstí oslaví 75. narozeniny.

Přestože se mu již několikrát podařilo přístroj opustit (mohl se třeba na okamžik posadit na verandu), každý večer se do něj musí vrátit. Ve spánku totiž přestává dýchat...

Zdroje informací:

Theguardian.com: The man in the iron lung

Rarehistoricalphotos.com: Children in an iron lung before the advent of the polio

vaccination, 1950

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články