Těžký život římských otroků: Čelili smrti v práci, u jídla i na kříži

Otroci pracovali prakticky ve všech oblastech, včetně zemědělství a armády. Účastnili se i velkých inženýrských projektů. Nesmíme ale zapomínat ani na domácnosti bohatých a šlechtických rodin. O prosperitu Římské říše se tak ve velké míře postarali právě otroci.

Mohlo by Vás zajímat:

Otrokyně v železné masce: Svatá Anastacia prožila peklo na plantáži i na loži

Otroci ve starém Římě

Existovaly různé způsoby, jak se mohli lidé ocitnout v otroctví. Třeba je v zahraničí unesli piráti a nutili k životu v nevolnictví. V dalším případě se mohli tímto způsobem vykoupit z vysokých dluhů. Někdo se zase do otroctví již narodil, jiný se do něj dostal kvůli válce coby zajatec. Všichni pak ztratili privilegium být považováni za lidskou bytost, neboť se z nich stal pouhý majetek. Kvůli tomu museli čelit fyzickému násilí i sexuálnímu zneužívání.

Ve starověkém Římě se otroci často prodávali a kupovali na trzích. Platilo pravidlo, že kdo vlastní větší počet zotročených osob, má ve společnosti vyšší postavení. Ne všichni však s takovými manýry souhlasili. Kupříkladu filozof Seneca tvrdil, že by se s otroky mělo zacházet s respektem.

Mohlo by Vás zajímat:

Otec moderní gynekologie byl krutý řezník: James Marion Sims se učil mučením otrokyň

Vyčerpávající práce otroků

Mezi nejhorší zaměstnání otroků patřila práce v dole, která často končila smrtí, a to kvůli špatným podmínkám a toxickým výparům. Podobně vyčerpávající bylo i zemědělství. Dle historika Philipa Matyszaka se s otroky zacházelo jako s dobytkem. Nemohli čekat žádný soucit ani pochopení. Kdo však uměl číst a psát, mohl učit děti bohatých Římanů a trochu si polepšil.

Existovala ale i méně obvyklá povolání. Třeba takový nomenclator, jehož povinností bylo vybavit si jména osob, se kterými se jeho pán setkal během politické kampaně. Později se tato povinnost rozšířila i na společenské události. Císař zase využíval služeb praegustatora, což byl ochutnávač jídel. Vladař se tímto způsobem chránil před možnou otravou.

Mohlo by Vás zajímat:

Nicholas John Crilley, psychopat z Brisbane: Z unesené dívky chtěl udělat svou otrokyni, mlátil ji kladivem a zapálil

Poloviční svoboda pro otroky

Aby se zabránilo otrokům v útěku ze zajetí, vytetovala se jim na tělo značka, jenž prozrazovala jejich společenské postavení. Senát jednou rokoval, zda by neměli tito lidé nosit stejnokroje. Návrh byl ihned zamítnut. Mohli by se totiž díky tomu spojit a započít povstání.

Přesto ale šlo získat určitou formu svobody. Tomuto aktu se říkalo manumission a v podstatě to znamenalo, že pán otroku buď svobodu věnoval, nebo prodal. Takto emancipovaným lidem bylo dovoleno pracovat a vydělávat si, nemohli však vykonávat žádnou veřejnou funkci. Navíc byli mezi lidmi stále silně stigmatizováni a zneužíváni. Šlo tak vskutku o poloviční svobodu.

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Nomenclator, Praegustator, Manumission 

Historyhit.com: What Was Life Like For Slaves In Ancient Rome? 

Galerie Otroci ve starověkém Římě...

+ 1 fotka + 2 fotky