Facebook
Instagram
Franzi Reicheltovi rozhodně nechybělo sebevědomí. Když se mu konečně podařilo sestrojit padák, chtěl jej předvést co nejvíce lidem. A rozhodl se skočit z Eiffelovy věže. Bohužel to nedopadlo tak, jak si představoval.
Rakouský krejčí Franz Reichelt byl doslova fascinován vývojem raných letadel, který však šel ruku v ruce s mnoha haváriemi. Napadlo ho, že by mohl ušít padák, díky němuž by si piloti zachránili život. I když na svých prototypech pracoval s obrovským zápalem, nikdy se mu nepodařilo vyrobit funkční model.
Posedlost padáky
Zákazníci Franze Reichelta už dopředu věděli, o čem bude jejich oblíbený krejčí zase mluvit. Padáky, padáky a zase padáky. Stal se jimi doslova posedlý. Byla to prakticky jediná věc, o které dokázal hovořit i hodiny. Možná to bylo kvůli tomu, že měl stále ještě relativně malou konkurenci. Padáky v té době již existovaly, fungovaly však ve vysokých nadmořských výškách.
„Můj nový vynález je převratný,” chlubil se Reichelt. „Je napůl z nepromokavého materiálu a napůl z hedvábí. Díky systému pásů a tyčí jej lze snadno po seskoku otevřít, což zachrání pilotovi život.” Stále ale bylo co vylepšovat. Jak sám řekl, musel padáky udělat “nositelnějšími”. Nejdříve shazoval z výšek figuríny, pak se do postroje navlékl sám... a zlomil si nohu. Prý to bylo v pořádku, měl skákat z větší výšky, aby se stačil padák dostat do “kontaktu se vzduchem”.
Soutěž o nejlepší padák
Když Aéro-Club de France nabídl deset tisíc franků tomu, kdo dokáže pro piloty vymyslet funkční padák nepřesahující váhu 25 kilogramů, začal Reichelt šílet. Konečně přišla jeho chvíle. Jenomže aby dokázal kvalitu svých prototypů, musel by skočit z mnohem větší výšky než doposud. A tak se odebral na nejbližší policejní stanici a požádal o svolení seskočit z Eiffelovy věže. Po roce zvažování mu na to konečně kývli.
View this post on Instagram
Franz Reichelt připravil ráno 4. února roku 1912 svým známým a přihlížejícím pěkné překvapení. Všichni byli přesvědčeni o tom, že z Eiffelovky shodí figurínu, jenomže on to viděl jinak. Byl přesvědčený o tom, že uspěje, takže se rozhodl, že skočí on sám. Mnozí se jej snažili přesvědčit, aby to nedělal, že se určitě zabije. On je však odbyl pouhým mávnutím ruky.
Osudový skok Franze Reichelta
V 8:22 dosáhl odvážný krejčí vytyčeného bodu. Nejdříve studoval směr větru, poté pohlédl dolů na zamrzlou zem. Pak se ještě otočil ke svým přátelům, kteří stáli hned vedle na plošině, a řekl: „Brzy na shledanou.” A právě v tomto okamžiku nastala velmi zajímavá situace. Reichelt čekal ještě čtyřicet sekund, než se odhodlal ke skoku. Jako by si v té chvíli uvědomil, že to nevyjde a že prakticky spáchá sebevraždu.
Nakonec dotáhl celou demonstraci do konce. Po dopadu na zem byl ihned mrtev. „Krev mu tekla z nosu, očí i uší. Pravou ruku a nohu měl rozdrcenou, lebku a záda zase zlomené. Smrt nastala okamžitě,” psali tehdy novináři. Francie byla šokovaná. Jedni vinili policii, že jej neměla nechat skočit, jiní poukazovali na vynálezcovu přílišnou nabubřelost. A takto je vlastně vnímán dodnes. O rok dříve totiž vynalezl Rus Gleb Kotelnikov padák schovaný v pouzdře, jenž bylo připevněné na zádech skokana. Tento prototyp se stal pravzorem všech dalších modelů. Reichelt tak vyrazil, jak se říká, po slepé cestě.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Franz Reichelt, Gleb Kotelnikov
Allthatsinteresting.com: The story of Franz Reichelt, The man who died jumping off the Eiffel Tower
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
