Facebook
Instagram
První losování Sportky proběhlo 22. dubna 1957 a maximální výhra byla 40 000 korun. Za to jste si mohli dovolit novou Škodu 445 a ještě by vám několik tisíc zbylo. Víte, že Sportkou se stát vlastně snažil potlačit nelegální sázky?
Nešlo o první loterii u nás. Do roku 1953 fungovaly dokonce dvě, jmenovaly se Československá třídní loterie a Československá státní dobročinná loterie. Když je stát zakázal, lidé hledali nové způsoby, jak zkoušet štěstí. A tak se vrhli na nelegální sázení...
První losování Sportky
Druhým důvodem, proč stát opět povolil loterii, byl fakt, že potřeboval získat prostředky pro nově zřízený Československý svaz tělesné výchovy. V roce 1956 zřídil podnik podnik Sazka, který spustil stejnojmennou loterii s možností tipování výsledků sportovních utkání. Setkala se s takovým ohlasem, že o rok později došlo na další druh loterie.
Losovalo se 6 čísel ze 49 a každé znamenalo jiný sport. I proto tato loterie dostala jméno Sportka. Číslo 1 měly boby, dvojku box, devítku dostal jachting, sedmadvacítku parašutismus a nejvyšší číslo 49 byla základní tělesná výchova.
Úplně první sázenku Sportky najdete na fotce v úvodu článku. První losování proběhlo 22. dubna 1957 a šlo pouze o jeden tah bez dodatkového čísla. Vsazeno bylo 1,6 milionů sázenek. Zájem lidí přesáhl všechna očekávání a v průběhu několika týdnů Sazka dokonce čelila problému s nedostatkem sázenek.
Kolik se dalo vyhrát ve Sportce
V prvních letech byla maximální výhra ve Sportce 40 000 korun, což v té době nebyla zanedbatelná suma. Podle České televize se v roce 1957 začala vyrábět Škoda 445 (Spartak), která vyšla 32 850 Kčs, takže by z maximální výhry ještě něco zbylo. Zajímavostí je, že kilogram párků tehdy stál 25 korun. Za výhru jste tudíž mohli naplnit hodně velký mrazák, neboť to znamenalo 1600 kilo párků. Můžeme ještě zmínit průměrnou hrubou mzdu, která na konci 50. let byla 1429 korun československých. „Zhruba 585 tisíc ze tří milionů zaměstnanců, tedy téměř pětina pobírala částku mezi 600 a 1000 korun. Odměnu nad 5000 korun mělo 802 lidí," píší o této době Lidové noviny.
V roce 1961 klesla maximální výhra na 15 000. Kvůli tomu prudce opadl zájem o Sportku, takže se v průběhu několika měsíců vrátila na původní hodnotu. O dva roky později už to bylo 80 000 a v roce 1963 dokonce 200 000 korun.
Od září 1962 bylo za příplatek ve výši jedné koruny možné tipovat i sedmé, dodatkové číslo, a výše prémie mohla být až 40 000 Kčs. O měsíc později se objevil dnes už zapomenutý experiment. Lidé mohli podávat sázenky se slosovatelným kupónem, na němž bylo možné vyhrát věcné prémie. Šlo třeba o televizor či automobil. O tyto prémie ovšem nebyl velký zájem a hra skončila po dvou letech.
Sportka a sport
„Neříkej, že se ti smůla lepí na paty. Neříkej, že jsi smolař. Dokud jsi nezkusil štěstí v Sazce,“ zní text jedné z dobových reklam, které lákaly sázející. Marek Dvořák ve své bakalářské práci s názvem Je Sportka spravedlivá? píše, že k popularitě losování přispíval i fakt, že probíhala o přestávkách sportovních utkání. A ta se těšila velkému zájmu obyvatel. Losování probíhalo každou neděli dopoledne na různých místech republiky.
V televizi se se Sportkou setkáváme pravidelně od roku 1973, diváky bavil nejen moderátor Miloš Frýba, ale také sportovci, kteří docházeli do studia.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Sportka
Marek Dvořák: Je Sportka spravedlivá?
Sazka.cz: Historie Sportky, 2. díl: Počátky
